*1821 – †1878
Jeho tvář dávno zanesl čas zapomnění a jméno znají už jen opravdoví znalci historie. Přesto s Janatovým dílem se v Poděbradech co čtvrthodinu pravidelně potkáváme v podobě odbíjení věžních hodin. Osobnost hodináře Janaty zaznamenal pro budoucí čtenáře Jan Hellich. Narodil se v Liebštátě u Semil. Otec Václav byl hodinář a matka Anežka byla dcerou mlynáře Kříže, syna vedli k evangelické víře. Z neznámých důvodů Janatovi přesídlili z podhůří do nížiny, konkrétně do Křince, kde začal malý Jeník chodit do školy a jak již bývalo zvykem, vyučil se otcovu řemeslu a následně se mu podařilo, díky hodinářském mistrovství svého otce, získat v roce 1840 cestovní pas od ředitelství křineckeho panství, aby se mohl vydat jako tovaryš na zkušenou po zemích mocnářství rakouského. Pracoval rok v Nymburce až do jara 1842 u hodináře Donata, pak v Liberci u Jana Bergmanna, v Teplicích a Žitavě, kde krátce pobyl do konce září 1842. Nato šel zpět do Liberce k Bergmannovi a po čtyřech měsících se vydal do Vratislavi. Ve Slezsku pobýval do konce února r. 1843, načež si to zamířil přes Lehnici do Frankfurtu nad Odrou. Ani tady nebyl příliš dlouho a přijal práci v Landshutě ve Slezsku, kde se zdržel téměř celý rok. Ale protože nedosáhnul prodloužení platnosti pasu, vrátil se po tříletém putování z vandru v dubnu 1844 domů do Křince. Krátce na to v červnu 1844 usadil se v Poděbradech jako samostatný řemeslník, oženil se s vyvolenou Annou Jindrovou z Kovanic. I díky rozhledu, který během svého vandrování získal, se začal téměř výlučně věnovat výrobě věžových hodin, kterými proslul nejen v Čechách, ale i v cizině. V roce 1862 koupil v Poděbradech domek na Kostelním předměstí, ale protože se mu dařilo, domek prodal a koupil si kousek vedle větší dům, který značným nákladem přestavěl na patrovou budovu. Měl jedinou dceru Annu, provdanou za hodináře Jana Heršta, syna mistra obuvnického z Kolína, který dílnu po tchánovi nějaký čas udržoval. Po Herštově smrti se vdova provdala za bývalého dělníka a posléze proslulého hodináře Václava Cepka, který pokračoval v tchánově řemeslu a také v údržbě jeho poděbradských věžních hodin. Díky němu máme věrohodný seznam věžových hodin, které vzešly od Jana Janaty. Vedle poděbradských hodin dodal hodinové stroje do Liberce, Lysé nad Labem, do Kněžic, Hlušic, do Veležic na Bydžovsku, do Vysokého Veselí, do Kartouz, do Miličevsi, do Jičína, do Městce Králové, Kostelce nad Orlicí, Polné, Chotěboře, do Vilímova, Heinrichsthalu u Zábřehu, Kadaně, Kolína, Kutné Hory, do Kojetic u Mělníka, Bystřice u Sobotky, do Dymokur, Libněvsi, Libice, do Pískové Lhoty, do Lipan u Černého Kostelce, do Nové Vsi u Kolína, Milčic, do Pyšel, Divišova, Hostomic, Benátek, Doks, Jablonce nad Nisou, Josefsthalu, Maxdorfu u Jablonce, do Stružnice u České Lípy, do Radoušova u Litoměřic, do Mostu, do Pilné u Mostu, do Blažimi u Postoloprt, do Sádové, do Modřan u Prahy, Hořenovsi, Benešova do Nymburka, Skřivan, Jaroměře, Svojšic, Karlsthalu, Dobrušky, Lipnice a Loun. Jeho obchodní doménou ovšem nebyly jen Čechy. Hodinové stroje odbíjejí čas i na Moravě ve Starém Ptení, v Ždetíně, Těšeticích, Cholinách, Dubčanech, Svitavách, Domašově a Prostějově. Ale také realizoval zakázky do Lvova, do Sokalu na řece Bugu, Višnic a Svietniku Gorných. Dále do hlavního města Bukoviny Černovic, Sadegory a do Novie Seliece. V tehdejších Uhřích pracoval v Batovcích na Sovensku, v Gorgonicích, Berkabanyi, v Nagy Koresu, ve Vag Ujheli, v Uj Kečke a v Papy. Jak je vidět podle četných zakázek se mu jeho cestovatelské zkušenosti z tovaryšského vandru podařilo velmi dobře zúročit. Na obchodních cestách nakonec také zemřel ve Smržicích na Moravě, kde byl i pochován. (LL)