*1883 – †1923
Ač Haškův pobyt v Poděbradech se dal spíše počítat na hodiny, přesto jeho portrét v tomto souboru je zcela patřičný. Navíc onen pobyt způsobil, že se Poděbrady (byť nelichotivě) dostaly i do Osudů dobrého vojáka Švejka. Jaroslav Hašek se narodil v Praze, jeho otec Josef byl učitel matematiky a náboženský fanatik a už ve 43 letech zemřel na otravu alkoholem. Vdova se třemi dětmi žila velmi nuzně. Hašek nedokončil gymnázium, chvíli se učil drogistou a nakonec odmaturoval na obchodní akademii, kde se seznámil s Ladislavem Hájkem, který ho později přivedl do Poděbrad. Živil se především jako novinář. Byl pověstný mystifikacemi a slabostí k alkoholu. V roce 1915 narukoval na ruskou frontu, padl do zajetí, přihlásil se do československých legií, ale v roce 1918 přešel k bolševikům a vstoupil do Rudé armády. Měl dvě ženy, druhou Šuru si v roce 1920 přivezl z Ruska. Po návratu domů vážně onemocněl a od roku 1921 na Lipnici psal své nesmrtelné dílo Švejka. Jeho zmíněný přítel Ladislav Hájek se v roce 1909 stal redaktorem nově založených poděbradských novin Nezávislost. Jenže krátce na to se seznámil v Praze s dcerou vydavatele populárního časopisu Svět zvířat, se kterou se oženil a dostal lákavou nabídku práce od svého tchána. Proto hledal za sebe do Poděbrad náhradu. Okresnímu starostovi Vojtěchu Kerhartovi vylíčil kamaráda Haška v těch nejlepších barvách. Jenže Haškovi se do provinčních Poděbrad nechtělo. Jeho bohémský život nešel dohromady se stálým zaměstnáním na maloměstě. Nakonec souhlasil se slovy: „Tak já se tedy do toho Balíkova podívám!“ Hájek mu opatřil peníze na cestu, a protože Hašek neměl kloudné šaty, aby se mohl důstojně představit, Hájek mu nabídl půjčit vlastní černé šaty. Nakonec místo v dojednanou nejbližší sobotu Hašek dorazil do Poděbrad až za čtrnáct dnů ve svých starých ošuntěných šatech, protože ty vypůjčené mu neseděly a tak je prodal. Bylo to v neděli odpoledne. Hašek měl hlad a šel s Hájkem na Záložnu posvačit, prý aby poznal místní honoraci. Setkání bylo velmi přátelské, mnoho se pilo a Hašek znamenitě bavil společnost. Pak se šlo do hotelu Praha na večeři. Hašek sršel humorem a vážené publikum nevycházelo ze smíchu. Našli se mecenáši, kteří se předstihovali v placení útraty. Desetkrát bylo zahájeno loučení a desetkrát se vraceli ke stolům zpátky, aby pokračovali v přípitcích. Hašek v opilosti plameně představil své záměry s Nezávislostí, jaké provede odvážné novinářské reformy, jak se mu zality alkoholem líhly v jeho revolucionářském mozku. Strhal neúprosně všechny dosavadní spolupracovníky, vynadal nepřítomným členům vydavatelstva jednomu po druhém a slíbil, že z Nezávislosti udělá noviny, jaké nemají nikde na světě. Bujará společnost se trochu vyděsila, ale Hašek s několika věrnými do rána vystřídal snad všechny ještě otevřené poděbradské hospody a šel spát do redakce v domě Fontána (na místě dnešní restaurace Savoy). Protože už tehdy platilo, že se v Poděbradech nic neutají, v pondělí ráno přinesl sluha od okresního starosty Kerharta Hájkovi dopis, že na žurnalistické služby pana Haška město nereflektuje. A tak se světový spisovatel nestal redaktorem v Poděbradech. Ovšem Hašek si neodpustil ve svém Dobrém vojáku Švejkovi“ narážku na váženého lékárníka a archeologa Hellicha, který jako vlivný hlavní přispěvatel novin se vyděsil, jaký živel by měl redigovat jeho texty. V kapitole Slavný výprask ústy vojáka Hašek vypráví o příhodě v lázních Poděbrady. „Tenkrát začali vydávat v Poděbradech časopejsek Nezávislost a poděbradskej lékárník byl toho hlavní hlavou, a redaktorem tam udělali ňákýho Ladislava Hájka Domažlickýho. A ten pan lékárník, to vám byl takovej podivín, že sbíral starý hrnce a jiný takový drobotiny, až byl samej muzeum. A von si jednou, ten Hájek, pozval na návštěvu do poděbradskejch lázní jednoho kamaráda, kterej taky psal do novin, a vožrali se tam spolu, poněvadž se už přes tejden neviděIi, a ten mu slíbil, že mu za to pohoštění napíše fejeton do tý Nezávislosti, vo takovým jednom sběrateli, jak našel v písku na břehu Labe starej nočník plechovej a myslel, že to přilbice svatýho Václava, a udělal tím takovej rozruch, že se tam na to přilej podívat biskup Brynych z Hradce s procesím a s korouhvemi. Ten lékárník poděbradskej myslil, že to padá na něho, a tak byli vobá, von a ten pan Hájek, ve při.“ (LL)