*1945
Je pravnukem architekta Edmunda Chaury a stejně jako jeho předek také Pavel Adam zanechal v Poděbradech svou stopu. Není sice z kamene a malty, ale její otisk zůstal nejen v hlavách řady jeho žáků. Tatínek František (1911 – 1963) byl vojenským lékařem v hodnosti majora a přátelil se s pozdějším hrdinou odboje generálem Josefem Mašínem, kterého nacisti popravili. Možná podobnému osudu na konci války tatínek unikl i se svou manželkou zdravotní sestrou Miladou, rozenou Huráňovou (1915 – 1992), když úspěšně mařili odvody našich občanů na práci do Německa. Na rozdíl od nich blízcí příbuzní manželé Janáčkovi byli v roce 1942 popraveni za pomoc parašutistům. Jen se štěstím se Adamovi nedostali do hledáčku gestapa a tak mohl syn Pavel přijít na svět půl roku po skončení války v rodném Chlumci nad Cidlinou. Měl ještě o šest let staršího bratra Jirku. Pavlovo mládí bylo naplněné sportem. Cvičil v Sokole, chytal ve fotbalové brance, hrál košíkovou, hokej a od mládí mu učaroval tenis. Jeho rodiče se později za prací přestěhovali do Poděbrad a tady pokračoval ve svém úspěšném tenisovém tažení, kdy vyhrával řadu turnajů i mistrovských zápasů. Opakovaně se kvalifikoval na Pardubickou juniorku a tak o dalším směřování bylo rozhodnuto. V roce 1962 nastoupil FTVS UK v Praze obor tělesná výchova, biologie. V té době získal cennou bronzovou medaili v tenise na Univerziádě a z pozdějších let si velmi cení vítězství nad třetím tenistou celostátního žebříčku NDR na turnaji v Neuruppinu v roce 1982. Je také trenérem II. třídy v tenise. Jako učitel využíval o volných dnech vlastní dopravu pro zájemce z řad studentů a inspiroval je k aktivnímu pohybu svým osobním příkladem. V létě sjížděli Sázavu, v zimě pak zase vyráželi na lyže do Krkonoš a po roce 1989 i do švýcarských Alp. Adamova rodina je „postižená“ školstvím. Manželka Ludmila, rozená Mertová (1946) začala učit, stejně jako manžel na ZDŠ v Městci Králové a později přešla přes poděbradskou základní školu na gymnázium, kde působila také jako tělocvikářka. Rovněž obě dcery Radka a Pavla jsou učitelky ZŠ. Adamova nepoddajná povaha mu léta působila problémy. Ač měl odpovídající aprobaci, nesměl učit na střední škole a tak deset let, až do roku 1977, působil jako „záskok“ na základní škole v Městci Králové. Určitě k tomu přispěla skutečnost, že odmítl vstoupit i do ROH. Celoživotní postoj se promítl v roce 1989, když se stal spoluzakladatelem OF v Poděbradech. Spolu s dalšími Poděbraďáky a pražskými herci vystoupil na prvním shromáždění před dnešní ZŠ Václava Havla 27. 11. 1989, aby se pak stal terčem opakovaných útoků lidí, kteří se nechtěli smířit se změnou režimu. Až do roku 2019 učil na Gymnáziu Jiřího z Poděbrad. Od začátku své profesní kariéry se naplno věnoval atleticko-zdatnostním soutěžím s využitím nejrůznějších bodovacích tabulek. Nejvýraznější úspěch se dostavil v podobě stříbrné medaile pro tým poděbradského gymnázia v Národním finále Odznaku zdatnosti ČSSR v roce 1986 v Chebu. V týmu měl i Leoše Stránského, pozdějšího světoznámého filmového kaskadéra, kterému tento sportovní úspěch pomohl při odvolání proti jeho nepřijetí na FTVS. V letech 1984 – 1989 propadl zdatnostním soutěžím celých tříd 1. ročníků středních škol. Šlo o běh na 60 a 1500 metrů, skok daleký, šplh, hod a plavání. Adamem zdokonalený bodovací systém inspiroval i slabší žáky k určité formě tréninku. Čtyři roky externě spolupracoval v rámci Středočeského kraje na úpravě pravidel, motivoval žáky a umístění gymnázia se stále zlepšovalo. V roce 1989 tehdejší I. A gymnázia obhájila 1. místo z roku 1988 v soutěži Zdatná mládež ČSSR. Všechny údaje, tabulky, fotografie jsou zaneseny v trvalé expozici v 1. patře Gymnázia Jiřího z Poděbrad. (LL)