*1500 – †1550
Byl vlivným středověkým velmožem, který v třicátých letech 16. Století získal do svého držení také výnosné poděbradské panství. To se mimo královskou komoru dostalo už za Vladislava Jagellonského, který poprvé zastavil Poděbrady v roce 1501 saské kněžně Kateřině, pak držel Poděbrady v zástavě Mikuláš mladší Trčka, po něm Albrecht z Kolovrat a také jistý Delfín Haugwitz, který byl v letech 1519–1534 hejtmanem Pražského hradu, tedy významná mocenská figura ve státě. Poděbrady skutečně byly atraktivním panstvím, o které měli zájem ti nejmocnější. Mezi ně patřil i hrabě Albrecht z Gutštejna, rada české komory a nejvyšší mincmistr království. Zajímavá skutečnost je, že páni z Gutštejna odvozovali svůj původ od jistého Sezemy, který padl v bitvě u Loděnice roku 1179 a jehož potomci měli být na přelomu 12. a 13. století údajní první a historii blíže nespecifikovaní páni z Poděbrad Arnošt a Hroznata. Za pána z Gutštejna byl jeho prvním poděbradským hejtmanem Šimon Firbas z Husnice, který si v dopise královské komoře, podle historičky Evy Šmilauerové, neodpustil kriticky zhodnotit nehospodárné působení pana z Gutštejna na Poděbradech. Jeho výhrady se zejména týkaly špatného nakládání s rozsáhlými rybníky. Zřejmě i proto jeho hejtmanská mise v Poděbradech rychle skončila už v roce 1534. Také jeho nástupce hejtman Václav Vokrouhlický z Kněnic však už po roce působení hlásil, že zastavený poděbradský hrad za pana Albrechta hodně zchátral, a tak v Poděbradech v hejtmanské funkci také dlouho nepobyl. Přesto navzdory hodně neutěšenému stavu král Ferdinand v Poděbradech viděl velký potenciál a usiloval hrad i panství získat natrvalo zpět do královské komory, což se mu však podařilo až v roce 1542. Na druhé straně za Gutštejna byl v Poděbradech založený roku 1531 zámecký pivovar, což výrazně poškodilo obchodování s pivem poděbradské měšťany. Ti mohli dodávat jen do 17 vesnic a v okruhu jedné míle. Odběrateli piva z měšťanského pivovaru byly Oseček, Předhradí, Pňov, Sokoleč, Vrbová a Písková Lhota, Kluk, Zboží, Kouty, Oumyslovice, Podmokly, Vrbice, Senice, Odřepsy, Libice, Choťánky a Pátek. Gutštejnové, kteří bezmála na patnáct let rozmnožili svůj majetek o Poděbrady, patřili k významným českým rodům. Už Albrechtův prapředek Burian z Gutštejna stál, ač katolík, na straně Jiřího z Poděbrad. Královská přízeň možná napomohla skutečnosti, že jeho syn Burian mladší z Gutštejna měl už k dispozici zděděný velký pozemkový majetek a rád se nechal oslovovat jako Burian Bohatý. Na rozdíl od otce však opustil Jiřího z Poděbrad a přidal se k Jednotě strakonické. Za to ho král Matyáš Korvín jmenoval dvorským sudím, vrchním komorníkem a ve vysokých zemských funkcích vydržel i za Vladislava Jagelonského, kdy se dokonce v roce 1485 stal nejvyšším kancléřem Českého království. Naproti tomu jeho pět synů už v 15. století předváděli, co je to zlatá mládež. Všichni patřili k vyhlášeným násilníkům a výtržníkům a nejen v Čechách. V násilnostech mezi nimi vynikal zejména pozdější Albrechtův otec Kryštof z Gutštejna. V roce 1509 tak musela být proti němu dokonce vypsána všeobecná zemská hotovost a teprve poté se podvolil králi Vladislavu II. Jagellonskému. Jediným Kryštofovým synem byl právě Albrecht. Z velkého rodového majetku mu zůstaly Mělník, Žirovnice, Ronšperk, Poděbrady a Kolín, kde až do roku 1544 sídlil a uváděl se jako Albrecht z Gutštejna a na Kolíně. Od roku 1533 a dalších devět let zastával významnou funkci nejvyššího mincmistra Českého království, díky níž měl velmi blízko k panovníkovi Ferdinandu I. Soud v Kutné Hoře, kterému předsedal, byl výlučný pro všechny závažnější horní spory Českého království. Ve své úřadu vystupoval velmi tvrdě zejména vůči kutnohorským horníkům, kterým omezoval jejich už tak omezená práva. Není třeba asi dodávat, že na Horách byl velmi neoblíbený. Za jeho mincmistrování došlo v roce 1541 k zatopení nejvýnosnějšího kutnohorského dolu Osel a vodu se z něj už nikdy nepodařilo odčerpat. O společenské prestiži pána na Poděbradech také vypovídá fakt, že byl poručníkem osiřelým dětem nejvlivnější české šlechtické rodiny pánů z Rožmberka, konkrétně Viléma z Rožmberka a Petra Voka z Rožmberka, kterému byl navíc kmotrem. (LL)