*1912 – †1980, *1925 – †1995
Když se na přelomu devatenáctého a dvacátého století řeklo v Poděbradech Baštovo zahradnictví, zákonitě pak musela následovat doplňující otázka – a které? Jedno pokrevně spřízněné Baštovo zahradnictví stálo v místě vysokoškolských kolejí v dnešní Opletalově ulici, druhé se rozkládalo za dnešními květinovými hodinami a třetí bylo na rohu ulic Na Valech a tehdejší Chládkovy, dnes je to ulice Studentská. A právě v tomto zahradnictví se manželům Františkovi (1866–1940) a Kateřině (1885–1931) Baštovým narodili dva kluci. František (1906) a výše zmíněný Ladislav. Jenže ani jeden z nich se moc k hrabání v zemi neměl. Starší bratr se vydal v Poděbradech za kariérou bankovního úředníka a mladší Ladislav vystudoval pedagogický ústav a zaměřil se na pedagogickou dráhu. Další pracovité ruce v živnosti scházely, a když maminka utrpěla vážný úraz, který ji upoutal na invalidní vozík, musela se hlava rodiny rozhodnout co dál. Navíc u tatínka Františka se rozvinula vrozená oční choroba, kvůli níž téměř oslepl. Proto zahradnictví Baštovi prodali a postavili si dům na rohu ulic Palackého a Turinského. Zbytek peněz padl na léčení rodičů a studia. Ladislav zpočátku působil jako výpomocný učitel v Sadské, v Kostelní Lhotě, Krchlebech. Až teprve v roce 1936, když absolvoval povinnou vojenskou službu, získal učitelské místo v Poděbradech, ale aby se uživil, protože stále byl jen výpomocným učitelem, učil ještě v Sokolči, kam zpravidla docházel pěšky. V květnu roku 1945 se okamžitě zapojil do sklářského oddílu revolučních gard. Ladislav miloval pohyb a nebál se žádné fyzické námahy. Proto také odjel s oddílem dobrovolníků na rok do Liberce, aby tam pomáhal konsolidovat bývalé Sudety. Tam v armádě absolvoval několik tělovýchovných kursů, včetně lyžování, ale také kurs pro osvětové důstojníky. Totiž to byla druhá vášeň Ladislava Bašty – kultura a zejména pak divadlo. Ale nebyla mu cizí ani hudba, na pedagogickém ústavu se naučil hrát na klavír, kytaru, harmoniku, housle a nezkazil žádnou zábavu. Po návratu z Liberecka opět učil v Poděbradech, ale také v Přední Lhotě a Pískové Lhotě. Ale to už byl od roku 1941 ženatý s manželkou Věrou (1916–1954), za svobodna Urbanovou, se kterou měl dceru Danielu (1943) a syna Jiřího (1953). Dcera se později vydala v učitelských stopách svého otce a syn po absolutoriu FTVS se zase zaměřil na práci atletického trenéra. Bohužel, manželka Věra velmi brzy zemřela a Ladislav Bašta se seznámil díky spartakiádě se svou budoucí druhou manželkou Drahomírou Korbelovou (1925–1995). Totiž vedle práce učitele měl, jak již bylo řečeno, spoustu dalších zájmů a spartakiáda mu dala šanci vytvořit dvě skladby. První cvičení s lavičkami pro děti 4. a 5. tříd bylo v roce 1954 a šlo jen o krajskou přehlídku. Hudbu složil jiný poděbradský rodák Pavel Pichl. Ale vlastně to byla už příprava na 1. Celostátní spartakiádu v roce 1955, kde na Strahově cvičili nejmladší žáci skladbu Zlatá brána od Ladislava Bašty. A právě při mnoha secvičných se jako autor hromadné skladby potkal v Praze i se sympatickou učitelkou Drahomírou a v roce 1955 z toho byla svatba. Mladá učitelka se stěhovala do Poděbrad, kde si již Ladislav vybudoval respektovanou pozici. Vedle učitelství to byla spolupráce s poděbradským divadelním spolkem Jiří, kde hojně sám hrál a zejména režíroval. Ale stejně tak pracoval jako funkcionář v okresní tělovýchově, byl členem krajského pedagogického sboru, vedl dětský pěvecký a taneční kroužek a zpíval s poděbradským Hlaholem. V roce 1956 přišla zajímavá nabídka a na tři roky se stal učitelem českých dětí na ambasádě v tehdejší NDR v Berlíně. Potom ještě do roku 1960 krátce působil v Bělehradě. Po návratu se stal ředitelem Domu pionýrů a mládeže v Nymburce, na Poděbradské Lidové škole umění vedl literárně dramatický obor. Jeho manželka Drahomíra, se kterou měl dceru Taťánu (1963) se plně realizovala jako učitelka prvního stupně v Poděbradech v žižkovských školičkách, ale s manželem měla stejného velkého koníčka. Pařila k předním herečkám poděbradského divadelního spolku a sama založila a vedla dětský divadelní soubor Racek a ve spoustě dětí probudila lásku k divadlu, stejně jako její manžel. (LL)