*1927 – †2016
Renomovanou krejčovskou dílnu Boreckých znají asi všichni Poděbraďáci. Málokdo ale ví, jak složitými peripetiemi, zaviněnými politickými událostmi, procházela ve druhé polovině dvacátého století. Součástí rodinné krejčovské tradice se stal i mnohostranně nadaný Miloslav Borecký. Narodil se jako jedno z chlapeckých dvojčat do rodiny zakladatele krejčovského rodu, Josefa Boreckého (1897–1974), který vlastnil dům a krejčovskou dílnu ve Fügnerově ulici čp. 30. Miloslav mohl od dětství pozorovat svého otce při práci, poznávat, co krejčovské řemeslo obnáší, a nakonec se mu i vyučit. Krejčovině, kterou miloval a vnímal jako tvůrčí práci, se pak profesionálně věnoval celý život, a to i v letech, která byla pro rodinu velmi krušná. Na začátku 50. let, v době komunistického tlaku na soukromé vlastníky a podnikatele, byl totiž podnik Boreckých, včetně rodinného domu, v němž se nacházel, vyvlastněn a přeměněn na komunální. Otec Miloslava Boreckého směl až do začátku šedesátých let nové pracoviště vést, ale to brzy bylo zrušeno. Miloslav Borecký byl přeložen na pracoviště do Nymburka: snad aby nespravedlnost nebyla v Poděbradech tolik viditelná. Po sametové revoluci 1989, které se už jeho otec nedožil, obnovil někdejší rodinnou krejčovskou firmu, ale její sídlo ponechal v Nymburce. Podnik vedl do roku 2012, tedy do svých 85 let. Dlouholetou tradici soukromé krejčovské firmy dál rozvíjí Miloslavův syn Petr Borecký (*1954). Po vyučení u otce v Nymburce odešel pracovat do komunálního krejčovství v Poděbradech (Kovopodnik, později Výrobní družstvo Polaban). Po roce 1989 se osamostatnil a otevřel si vlastní krejčovskou dílnu. Nejprve v pronajatém prostoru na Palackého ulici, od roku 2015 ve vlastním domě nedaleko vodárny, v Ostrovní ulici. Život Miloslava Boreckého naplňovaly ve velké míře i jeho koníčky. V nich se realizoval především jeho pohybový a výtvarný talent. Pohybové nadání Miloslav zdědil, podobně jako jeho bratr Břetislav (1927–2010), po otci Josefovi, který byl mezi válkami dokonce starostou poděbradského Sokola. TJ Sokol Poděbrady se stal Miloslavu a Břetislavu Boreckých celoživotní základnou pro provozování sportu. Už od svých sedmi let navštěvovali všestrannostní cvičení v poděbradské sokolovně. Německá okupace tuto vlasteneckou organizaci zrušila a znemožnila sportovní činnost pod její hlavičkou. Ale hned po válce se organizace i pravidelná cvičení obnovily a už dospělý Miloslav a jeho bratr Břetislav se začali specializovat na sportovní gymnastiku. Roku 1964 spolu s několika dalšími členy poděbradského Sokola založili oddíl sportovní gymnastiky, v němž pak působili i jako trenéři mladé generace. V jedné vzpomínce Miloslav Borecký uváděl, že v tělocvičně trávil denně po práci až čtyři hodiny. Důvodem byla nejen láska k pohybu, ale i Miloslavova přiznávaná ctižádost, která ho hnala ke stále lepším výkonům. Gymnastice se věnoval závodně, účastnil se místních, krajských a dokonce i národních závodů a získal řadu ocenění. I během vojenské služby (Milovice, Bruntál) vyhledával příležitost k pěstování sportovní gymnastiky a závodil na armádních přeborech. Ale vedle sportu současně věnoval svůj čas ještě malbě. Schopnost kreslit a malovat u sebe objevil již v dětství a částečně ji využil v krejčovském řemesle. Začínal jako samouk, ale později si našel učitele a rádce v osobě nymburského malíře Karla Urbánka, který ho hlouběji zasvětil do malířské techniky. Miloslav Borecký maloval především polabskou krajinu, příznačné přírodní partie i rázovité staré stavby. Proto byl často nazýván malířem Polabí. Obrazy vystavoval na prodejních výstavách a najdeme je i na webových stránkách aukčních síní. A ještě jeden koníček ho provázel životem – aktivní provozování hudby. S bratrem Břetislavem hráli na originální nástroje v orchestru oblíbených Poděbradských tamburašů. (LK)