*1877 – †1954
Narodila se v rodině známého poděbradského advokáta Antonína Zadiny. Matka byla nadšená ochotnice a doma dokázala vytvořit inspirativní kulturní prostředí, které ovlivnilo obě její děti – Libuši i jejího bratra Milana. Když v Praze dostudovala v roce 1893 vyšší dívčí školu, provdala se za soudního úředníka Oto Baudyše. Žili jistý čas nejprve v Kutné Hoře, pak v Českém Brodě a nakonec se odstěhovali do Hradce Králové. Tam se jim také v roce 1900 narodil syn Jiří, později také právník, a v roce 1905 dcera Olga. Libuše Baudyšová po roce 1918 patřila mezi první ženy, které se veřejně angažovaly. Zpočátku působila v charitativních organizacích, pomáhala v Hradci Králové ustanovit nový Červený kříž. Často psala články nejen do regionálního tisku (Čas, Květy, Lidové noviny, Národní osvobození, Pražský ilustrovaný zpravodaj) a snažila se ženy povzbuzovat k politické činnosti. Zajímavostí je, že v roce 1919 byla na volební kandidátce Československé národní demokracie jedničkou a dokonce předstihla oblíbeného královéhradeckého starostu Františka Ulricha. Dvakrát byla zvolena do městské rady, kde měla na starost referát sociální, chudinské péče a veškerého dívčího školství. Psát začala v roce 1916 pod pseudonymem Libuše Maryšková. Její první román se jmenoval Život ženy. Postupně vydala řadu románů, které byly ve své době velmi oblíbené. Většinou v nich líčila dramatické osudy žen z maloměstského prostředí, jí důvěrně známého z dob mládí. Jejím největším dílem je románová tetralogie Jányšové, (1919 – 1925), v níž líčí osudy známého poděbradského mlynářského rodu Hlaváčů. Ač měla k ruce rodinnou kroniku, často se uchylovala od pravdivého líčení, takže většina románových postav už nemá své protějšky ve skutečných poděbradských osobách. Baudyšová se věnovala také dramatické tvorbě a beletristickým překladům z ruského jazyka. V roce 1932 ovdověla a odstěhovala se k bratrovi JUDr. Zadinovi do rodných Poděbrad, kde žila v ústraní až konce svého života. Její bratr tady působil jako předseda správní rady lázeňské společnosti a protože se aktivně angažoval v protifašistickém odboji, byl uvězněn v koncentračním táboře kde na sklonku II. světové války zemřel. Libuše Baudyšová jen zázrakem unikla podobné perzekuci. Její poděbradský pobyt ještě byl inspirací ke čtyřem románům, přičemž poslední vyšel v roce 1940. Po smrti byla pochována do rodinné hrobky u severní zdi místního hřbitova. Kdysi nádherná hrobka je však už řadu let opuštěná a náhrobní deska s jejím jménem dávno zmizela. (JH)