*1946
Narodil se v Městci Králové, dětství a školní léta prožil ve Velkých Výklekách. Vystudoval gymnázium (SVVŠ) v Poděbradech (1960-1964) a lesnickou fakultu VŠZ v Brně (1964-1970, státní zkouška 1972 a získal titul Ing.). Postgraduálně studoval knihovnictví a informatiku a kurz žurnalistiky v Německu. Pracoval jako lesní dělník, pomocný asistent VŠZ, technik polesí, středoškolský pedagog Střední lesnické školy ve Šluknově, ředitel okresní knihovny, vedoucí odboru kultury a ochrany přírody ONV, historik, redaktor a šéfredaktor Krkonošských novin, asistent poslance PČR (1997 – 2002). Od roku 2007 se věnuje literatuře a publicistice. Píše básně pro děti a dospělé, povídky, divadelní hry a odborné publikace. Žije v Trutnově. Je členem Obce spisovatelů i paralelní organizace Unie českých spisovatelů. Je ženatý a má dvě dospělé děti. V jeho básnických sbírkách převažuje rustikální tematika, v knihách pro děti jsou pohádky zasazené do regionu Krkonoš, Podkrkonoší a areálu zámku Kuks. První zmínky o literární tvorbě sahají do padesátých let, kdy vznikl text Ostrov malého Igota. Toto směřování dostalo podporu na vysokoškolských studiích v Brně, když v letech 1968/1969 se jako redaktor účastnil práce na vydávání studentského časopisu lesnické fakulty Lef, kde byly otištěny i jeho první básně. V těchto letech vznikla také samizdatová sbírka básní Kytice pro hrbatého špicla. Zásadní je zejména působení Lefu v období Palachova týdne a studentské stávky (leden 1969). Zelený díky Lefu poznal řadu mladých brněnských i pražských intelektuálů a postupně u něj zcela převážila poetická tvorba. Byl recitován v brněnské Múze, v Praze v pořadech Jana Buriana v divadle Maringotka, následovala i poetická kavárna Viola. Své básně publikoval v Čs. vojákovi, v Mladé frontě, Tvorbě, Květech, ve Světu práce. Básně nejprve vycházely ve sbornících. Na vlastní knihu – sbírka Potřebná věc – si musel počkat až do roku 1978, třebaže byla odevzdána už v roce 1971. Od roku 1984 začaly vycházet Zeleného prózy. K Pohádkám do ouška jehly (1984) a Pohádce z duhového poháru (1986) můžeme přiřadit i Pohádku o Pískovečkovi, jež sice vyšla až v roce 1993, ale byla napsána už v roce 1981. Jde o pohádky autorské, a to imitačně-inovačního typu, jehož hrdiny bývají netradičně pojaté nadpřirozené bytosti, jsou polidštěny či parodovány a jejich poslání má povětšině charakter vyjádření autorova etického a mravního kréda. Po sametové revoluci začal Zelený vydávat vlastní samizdat v novém kabátě zkráceně nazvaný SOVYNAZ – Solitérní vydávání na zakázku. Za knihu Slovapění v září 2012 získal Zelený uznání při udělování Mobelovy ceny (Ocenění pro básníky v rámci Obce spisovatelů). Zelený se v této sbírce přiznává k pseudonymu Pastevec. (LL)