BENEŠOVI LUDĚK FRANTIŠEK A DRAHOSLAVA

800 poděbradských příběhů

*1926 – †2002, *1926 – †2018

Manželé, kteří svůj naplněný život zasvětili církvi a hlásání slova Božího. Luděk byl rodák z Košic a Drahoslava byla z Prahy, jediné dítě manželů Karla a Anny Vévodových. Na střední škole (za války) se poznala se svým budoucím manželem v tanečních a už se nerozloučili. Luděk po maturitě v roce 1945 nastoupil na filozofickou fakultu, ale už v prvním ročníku přestoupil na teologii a jako domovskou církev si zvolil církev husitskou a stejně tak i Husovu československou bohosloveckou fakultu. Husitská církev prokázala prostřednictvím svých mnoha kněží velkou osobní statečnost a sounáležitost s trpícím národem. Tak nebylo divu, že po druhé světové válce dosáhla církev počtu kolem jednoho miliónu členů. Drahoslava zase vyrůstala v prostředí přísně katolickém, pod vlivem obou ve víře pevně zakotvených babiček. O národní církvi příliš mnoho nevěděla, proto po dokončení studia požádala tehdejšího vinohradského faráře Církve československé Arnošta Šimšíka o možnost se seznámit s prací a životem na faře. Měl pro její prosbu mimořádné pochopení. Vzal ji k sobě na faru, aby vyslechla všechny těžkosti a bolesti, se kterými lidé za farářem přicházejí. Tehdy učil na Vinohradech i bratr profesor Staněk a bratr farář Jaroslav Ebert. Na faru přicházeli i další učitelé náboženství, a tak se stala tato zkušenost pro ni skutečně velmi cenným přínosem pro další práci v církvi. Luděk své kněžské svěcení v Církvi československé husitské přijal 4. července 1949 pro husitskou církev v nejdůležitějším kostele v zemi v Chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. V letech 1949–1955 pak působil jako farář v Pacově u Tábora. Tam už s ním byla manželka Drahoslava i dcera Hana (*1950). V dubnu 1955 se mladá rodina přestěhovala do Poděbrad, kde Luděk František Beneš od té doby až do roku 1984 sloužil jako farář Československé církve husitské. A souběžně také zastával i funkci předsedy kolínského okrsku. Drahoslava v Poděbradech našla skutečné bratrství a sesterství, živou náboženskou obec. Pomáhala pracovat ve výuce zpěvu, v sociální práci a starala se o nedělní školu, kam děti velmi rády chodily. Sama se toužila dál vzdělávat v bohoslovectví. V září 1967 se zapsala jako řádná studentka na Husově československé bohoslovecké fakultě a už 10. prosince 1967 byla pražským biskupem Josefem Kupkou uvedena v úřad kazatelky Církve československé husitské v Městci Králové. V roce 1971 ve čtvrtek 28. října pak byla patriarchou Dr. Miroslavem Novákem vysvěcena na kněze. Mezi tím také manžel Luděk pokračoval ve svém teologickém vzdělávání a v roce 1981 byl po složení doktorských zkoušek promován na doktora teologie Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké. K obhajobě předložil práci z oboru církevních dějin, která se zabývala počátky Slovanů a vztahy Čechů a Slováků až do konce vlády Přemyslovců v roce 1306. V roce 1984 byl povolán na úřad Ústřední rady CČSH, kde zastával funkci tajemníka a ředitele kanceláře. V letech 1987–1989 současně sloužil jako duchovní správce Kostelní Lhotě. Od září 1989 byl jako duchovní při pražské diecézi a souběžně také zajišťoval duchovní správu v náboženských obcích Kostelní Lhota a Čelákovice. Pro jeho velké vytížení v církevním životě od 1. září 1984 převzala jeho funkci farářky v Poděbradech, na základě udělení státního souhlasu jako farářka poděbradské náboženské obce Církve československé husitské manželka Mgr. Drahoslava Benešová a v Poděbradech obětavě sloužila až do roku 2016. Ve sboru i v celých Poděbradech se stala legendární osobou, která šířila lásku a touhu pomáhat. V roce 2012 také převzala čestnou cenu Křišťálový štít města Poděbrady z rukou tehdejší předsedkyně poslanecké sněmovny ČR Miroslavy Němcové. (RZ)