BOUČKOVÁ BOŽENA

800 poděbradských příběhů

*1849 – †1928

Vrchní inženýr c.k. drah Josef Schnirch si z Poděbrad odvedl do Prahy Eleonoru, dceru purkmistra Františka Kulicha a naopak z Prahy oklikou přes Rakousko zase do Poděbrad doputovala jeho dcera, sestra Bohumila Schnircha Božena. Při křtu dostala ještě po rodičích jména Josefa a Eleonora. Její tatínek pracoval na nejrůznějších místech mocnářství, a tak se Božena narodila v únoru 1849 v Podmoklech (tehdy v sudetském Bodenbachu) na Děčínsku, kam byl otec služebně přeložen a ještě týž rok na konci podzimu se celá rodina stěhovala, protože otec dostal zakázku vyprojektovat a postavit jižní dráhu z Lublaně do Terstu. Dcera Božena v pokročilém věku svým dětem a vnoučatům zanechala podrobný popis svého života, ze kterého lze čerpat. Rodina získala krásné bydlení ve vesnici Sezana, kde se připravovaly plány budoucí dráhy. V Sezaně zůstali deset let. Otec se pečlivě věnoval svým sedmi dětem a zejména v oblasti biologie, botaniky jim otevíral svět. Sama prý byla docela divoch, se staršími bratry Bohuslavem a Jaroslavem vyváděli tak, že žádná skála, žádný strom jim nebyly dost vysoké. Občas zajížděla rodina do Poděbrad. Kde stále drželi statek, o který se museli čas od času postarat a dohlédnut na jeho provoz. Velká sláva byla, když se v Poděbradech vdávala nejstarší sestra Márinka, která si brala inženýra Lahodu. To bylo Boženě 7 let. Humornou vzpomínku měla při slavnostním otevření dokončené dráhy, kdy přijel samotný císař František Josef I. s manželkou. Byla tam velká tlačenice, ozvala se rakouská hymna a maminka do shluku lidí hlasitě zvolala: „Držte si kapsy, císař jede!“ Lidé se na ni překvapeně otáčeli a tak upravila výzvu se slovy: „A křičte sláva!“ A protože se kolem volalo jen německy: „Hoch“, tak císaře české volání upoutalo. Po dokončení stavby se rodina v roce 1859 přestěhovala do Grazu (Štýrského Hradce) a Božena tam začala chodit na německé školy, učila se jazyky, vyšívat a hře na klavír. Ze štýrského Hradce se rodina v roce 1869 přestěhovala za další otcovou prací do Vyškova, později do Olomouce a pak dostal v roce 1871 poslední větší zakázku v Sedmihradsku při stavbě tunelu v Kronštatu. Tady se Božena seznámila inženýrem Adalbertem Birnbaumem, který se s otcem podílel na výstavbě železnice. V roce 1874 byla svatba a mladá rodina se přestěhovala do Ober Döblingu nedaleko Vídně, odkud Birnbaum pocházel. Asi rok po svatbě se mladým manželům narodilo jejich první dítě Anička, která bohužel ani ne dvouletá zemřela v únoru 1877. To už měli měsíčního syna po otci křtěného Adalbert, ale známějšího jako Vojtěch. Třetím dítětem byla dcera Božena. Anička byla pochována v Poděbradech na starém hřbitově (dnes park v Jiráskově ulici) a její strýc sochař Bohuslav udělal jako památku na ni krásný pískovcový náhrobek v podobě spícího dítěte. Tento mistrovský originál je dnes umístěn uprostřed rozptylové loučky na hřbitově v Kluku. Adalbert Birnbaum zemřel poměrně mladý na následky pracovního úrazu. Záhy po jeho smrti v roce 1881 se vdova s oběma malými dětmi natrvalo přestěhovala do Poděbrad, do důvěrně známého prostředí a tady se také podruhé v roce 1883 provdala za o něco mladšího zdejšího známého lékaře MUDr. Bohumila Boučka a přestěhovala se do rodinné usedlosti na Nymburském předměstí, kterou zdědil po svých rodičích. V době, kdy se zakládal nový městský hřbitov v Poděbradech, rozhodla se Božena Boučková, že uctí památku svého prvního manžela. Jeho ostatky sem nechala převézt a náhrobek navrhl Boučkův bratranec a poděbradský rodák profesor Antonín Engel, Secesní žulový památník v podobě stylizované kapličky byl doplněn o efektní kovanou mřížovou stříšku, postranní zábradlí, bustu Birnbaumovu a další umělecky zpracované doplňky. To všechno vzešlo ze známé pražské kovolijecké dílny Franty Anýže. Známý a uznávaný výtvarník patřil také do rodiny – oženil se s dcerou bratra Boženy Boučkové Jaroslava Schnircha. Pozoruhodnou secesní památku ze samých počátků výjimečného poděbradského hřbitova však v létě 2012 zničili zloději kovů. Přes noc ukradli celou dekorativní měděnou střechu, obě zábradlí i další kovové součásti. Nepodařilo se jim však odnést bronzovou bustu od významného českého sochaře Hanuše Folkmana, jen ji při tom pokusu pootočili. Božena Boučková se aktivně zapojila do života poděbradské společnosti, byla činná v místní pobočce Červeného kříže, zpívala v poděbradském Hlaholu a byla zakladatelkou a první předsedkyní ženského odboru Sokola. Manželé Boučkovi s velkou péčí společně vychovávali obě Birnbaumovy děti. V mimořádně kulturním rodinném prostředí, které navštěvovalo mnoho významných osobností té doby, vyrůstal i mladý Vojtěch Birnbaum. Zřejmě i pod vlivem svého strýce Bohuslava Schnircha a kmotra a také významného historika Jaroslava Golla vystudoval dějiny umění a stal se naším předním odborníkem zejména na románské umění a baroko. Boučkovi si ale pořídili také ještě společné děti. Bohuslava, pozdějšího profesora lékařství, Jaroslava, z něhož se stal učitel hudby a dokonce byl jeden čas i kapelníkem v Petrohradu, Ladislava, který pracoval jako agronom a dceru Bohušku, učitelku francouzštiny. Svého manžela Božena přežila o necelé dva roky. (JH)