OB *1897 – †1987 | JB *1904 – †1993
Vzhledem k tomu, že následující příběh dvou poděbradských bratrů začíná 4 roky po vzniku samostatného Československa, tak lze zcela směle Oldřicha a Jana Bláhu označit za první občany nové republiky, kteří obešli svět. Pro budoucí dobrodružnou výpravu byl pro oba bratry skvělou průpravou právě skauting, kterému se začali věnovat hned, jak se zvěsti o jeho založení a metodice donesly z Prahy i do Poděbrad. Je pravda, že v Poděbradech skautská organizace vznikla až v roce 1918, ale to nic nebránilo nadšeným toulkám mladých chlapců přírodou a bezstarostnému táboření v duchu skautských principů. Možná se oba inspirovali v sousedním Nymburce, kde první skautský oddíl byl založený už v roce 1912. Od samého začátku patřil k nejviditelnějším členům a vůdcům poděbradských skautů Jan Bláha. Zatím co jeho starší bratr Oldřich byl v 17 letech odvedený do první světové války, mladší Jan se vyučil grafickým a litografickým kresličem. Málem by se už bratra nedočkal, protože v jedné z bitev byl Oldřich velmi těžce zraněn. Sám to později komentoval slovy, že byl rozstřílený jako cedník. Zdravotní stav byl tak neutěšený, že mu všichni lékaři shodně doporučovali změnu kancelářského prostředí za život v práci a přírodě. A tak si naplánoval cestu kolem světa. Na jaře roku 1922 se po Poděbradech proslýchalo, že jeden ze skautů, Olda Bláha, hledá společníka na cestu pěšky kolem světa, kterou chtěl tento rok podniknout. Jeho osmnáctiletý bratr Jan ho nakonec nechtěl nechat jít samotného. Na cestu kolem světa vyrazili ve skautském kroji ve čtvrtek 29. června 1922 v šest hodin ráno. Fotografie na tehdejším poděbradském železném mostě je posledním svědectvím před cestou na Prahu, kde se zpočátku zúčastnili tamních skautských slavností. Z Prahy pak už vyrazili s doporučením Svazu československých skautů adresovaným světovému skautskému bratrství. Byl to jediný dokument, který jim usnadňoval jednání s úřady po celém světě. A tradiční skautské kraťasy měli později na sobě i během první zimy, když dřeli cestou na stavbách a vydělávali si na holé živobytí. Z Prahy pokračovali 3. července přes Plzeň do Bavorska a dál do Francie. Jejich plán byl smělý, spíš až šílený. Obejít, objet a obeplout svět, nemít nic kromě osobních dokladů a doporučení skautského vedení a pár nezbytných věcí. Nápad tak šílený, že bratry nikdo dlouho nebral vážně. Ale postupem času se stali slavnou cestovatelskou dvojicí. Vše se změnilo, když pěšky obešli Anglii a Skotsko. Psaly o nich přední evropské listy, lidé na ně čekali u cesty a zdravili je „Nasdar!“. Jan a Oldřich podepisovali tisíce památníků a setkávali se s místními skauty. Díky narůstajícímu věhlasu jejich putování se odvážili toho nejnáročnějšího kroku své životní cesty. Přeplavili se přes Atlantik do Kanady. Zcela nevybavené a nezkušené dobrodruhy tam zastihla krutá zima, až málem umrzli. Nakonec za Atlantikem strávili čtyři roky. Opět tvrdě pracovali, aby si vydělali na zpáteční cestu, kterou podnikli přes Austrálii, kde se potkali i s kanibaly. Zastavili se ještě na Ceylonu a v Káhiře. Po Středozemním moři dopluli do Neapole, vlakem projeli přes Itálii do Vídně, odkud v roce 1929 došli opět pěšky domů do rodných Poděbrad. Jejich úctyhodné výkony i příběhy během cesty byly sledovány a oceňovány v domácím i zahraničním tisku, čímž bratři Bláhové nemálo přispěli i k propagaci mladé Československé republiky i samotných Poděbrad. Všude hrdě vystupovali jako čeští skauti a po návratu do vlasti neskrývali, jak hodně jim na cestách pomáhala celosvětová skautská solidarita. Po návratu do vlasti se podíleli na stovkách novinových článků, hlavně Oldřich objel s vyprávěním celé Československo. V roce 1939 se starší bratr stal významným členem protinacistického odboje a ve skalách u Mnichova Hradiště, kam se přiženil, ukrýval parašutisty či zběhlé vězně z transportů. Bratři Bláhovi později své zážitky vložili do dvou knih vzpomínek. Ani jeden ze světoběžníků se v Poděbradech neusadil a nikdo z nich se také už nikdy nevypravil na další cesty kolem světa. Jan se odstěhoval s manželkou Marií do Brna, kde pracoval jako tiskařský mistr a bavilo ho fotografování. A dle úctyhodného věku obou bratrů je vidět, že fyzická práce v mládí zřejmě prospívá dlouhověkosti (JH, LL)