*1810 – †1880
Na přelomu let 1860/1861 bylo zákonem upraveno právo, aby obce mohly udělovat svá čestná občanství, respektive měšťanství. V obrozeneckém duchu mnohé z nich také obratem hned už v roce 1861 poctily (stejně jako Poděbrady) dva tehdy nejpopulárnější vůdce utlačovaného národa Františka Palackého a Františka Ladislava Riegera. A oba se také později v Poděbradech dočkali pojmenovaní veřejných prostranství. V témže roce z iniciativy agilního starosty Václava Hráského titul čestného měšťana obdržel rovněž právník a politik František August Brauner. Syn krupaře Hynka Braunera z Litomyšle osiřel v 11 letech. O rodinu se starala matka Dorota, která převzala obchod. Původem byla Francouzka, která se naučila česky. Měl ještě starší sestru. František vystudoval reálku a pak odešel na filozofickou fakultu do Prahy a potom ještě i do Vídně studovat práva. Tam, hlavně pod vlivem kontaktů s jihoslovanskými studenty, se v Braunerovi probudilo silné vlastenecké cítění. V roce 1836 ukončila studia a a přijal místo na c. k. dvorní prokuratuře. Potom několik let působil jako městský radní ve Falknově (Sokolov) a byl také soudcem ve Vlašimi. Jako právník se zaměřil na problematiku rolnictva a venkova, především zrušení roboty, čímž si získal velkou důvěru českého rolnictva. V revolučním roce 1848 vstoupil do politiky. Byl zvolen do Svatováclavského výboru a z jeho pověření sestavil odvážnou petici císaři Františku Josefovi I., v níž požadoval autonomii zemí koruny české, rovnoprávnost češtiny, zrušení policejního systému, zrušení cenzury, svobodu tisku, svobodu shromažďování, náboženskou svobodu, obecní zřízení, národní gardy a zrušení poddanství a roboty. Následně se stal poslancem kroměřížského sněmu. Po porážce povstání v Praze byl krátce vězněn, ale 8. srpna jej soud na přímou intervenci ministra Bacha osvobodil. Byl zvolen do Říšského sněmu, kde se neúspěšně snažil o přebudování Rakouska na federálním základě. Roku 1866 doprovázel české korunovační klenoty do Vídně, kam byly ukryty před pruským vpádem. O rok později navštívil v rámci české delegace etnografickou výstavu v Moskvě. V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo. V lednu 1870 byl zvolen pražským purkmistrem, ale vídeňská vláda jeho volbu nepotvrdila a místo něj se do čela Prahy postavil později František Dittrich. V rámci přetrvávajícího odporu národovecky orientovaných politiků (pasivní rezistence) byl opakovaně volen do Říšské rady, ale mandát nepřevzal, učinil tak až rok před smrtí v roce 1879. V 70. letech vážně onemocněl, ale dál s velkým vypětím pokračoval v politické i advokátní práci. S manželkou Augustou, dcerou profesora pražské techniky Karla Augusta Neumanna, měl čtyři děti. Nejstarší Vladimír převzal po otci právní kancelář, druhorozená Anna se provdala za spisovatele Élémira Bourgese, syn Bohuslav se stal chemikem a nejmladší Zdenka se proslavila jako malířka. Jeho vnučka Jára Braunerová se provdala za náčelníka československého Hlavního štábu branné moci francouzského generála Maurice Pellé. Vyhlášený byl „společenský salón“ v jeho klasicistním domě Na Perštýně (na nároží proti obchodnímu domu Máj, který byl později nahrazen Domem dětské knihy). Salón vedla jeho manželka Augusta. V přízemí Braunerova domu byla známá literární kavárna Union. Do Poděbrad Františka Braunera přivedlo přátelství se starostou Hráským a pak také to, že byl poručníkem osiřelé dcery Karla Havlíčka Borovského, Zdeňky, jejíž spolužačkou a přítelkyní byla Hráského dcera Filipka. I proto často Brauner zajížděl do Poděbrad k Hráským, zejména pak na na velkolepé hony. Právě honitba patřila k Braunerovým koníčkům. Na oplátku Brauner ochotně poskytl opakovaně městu Poděbrady své právnické služby a to konkrétně ve dvou sporech. Jednak je dochován vyhraný spor s Aloisem Dejlem ze Zbirohu, který požadoval po městu částku 150 zlatých, které údajně město zadržovalo po smrti jeho otce Jana Dejla poděbradského magistrátního úředníka. Druhý úspěšný spor byl ožehavější, a to s majitelem panství baronem Sinou a jednalo se o jeho neuhrazené povinnosti ve prospěch poděbradské školy. Prvoinstančně baron Sina spor o 764 zlatých vyhrál, ale zásahem JUDr. Braunera vrchní zemský soud nakonec rozhodl v odvolání prospěch Poděbrad. (LL)