*1889 – † 1975
Celkem 14 let stál v čele Poděbrad Josef Caňkář, zatím nejdéle sloužící starosta a doba jeho působení se často označuje jako zlatý věk Poděbrad. A přitom, když byl v roce 1928 zvolen starostou, rozhodně nepatřil k favoritům voleb a nikdo s ním moc nepočítal. Dokonce jeho první volbu se pokoušel v Poděbradských novinách zvrátit i pomlouvačný anonym.
V obecním zastupitelstvu poprvé zasedl už v prosinci 1923 po rezignaci zastupitele Františka Urazila jako náhradník. Kandidoval za Československou stranu národně socialistickou, která v jeho očích spravedlivě naplňovala národní i náboženská témata. Řadovým straníkem byl už od roku 1919, protože svou aktivní roli v politice podle vlastních slov vnímal tak, že být nepolitickým a stát mimo dění v obci a ve státě je stejně nečestné jako příživnictví. Josef Caňkář se narodil v Hradištku u Sadské jako syn stejnojmenného domkáře a jeho ženy Anny, rozené Rozsypalové. Byl nejstarším z pěti dětí. Měšťanku navštěvoval v Sadské a vedle toho horlivě docházel také do evangelického sboru do sousední Hořátve. Rozhodl se pro učitelské povolání a nastoupil do evangelického učitelského semináře v Čáslavi, který absolvoval v roce 1908. Začínal jako výpomocný učitel v Nymburce. Následujících pět let vyučoval na evangelické škole v nedalekém Bošíně, kde zároveň působil jako varhaník v kostele. Tady se seznámil se svou budoucí manželkou Martou, dcerou evangelického faráře, s níž se na začátku 1. světové války oženil a tady také propadl vášni včelařství, které v těžkých dobách pomáhalo i hmotnému zabezpečení rodiny. Na prahu války byl přeložen do Úmyslovic, odkud byl v říjnu 1917 odveden jako jednoroční dobrovolník k 18. pluku
do České Lípy, ale už v dubnu 1918 se vrátil domů, protože u něj lékaři konstatovali uzavřenou tuberkulózu plic. V Úmyslovicích se mu narodily tři dcery a poprvé zde 28. října 1918 také vystoupil jako řečník. Ale už koncem prosince se stěhoval do Poděbrad, kde získal místo učitele chlapecké školy. Po pětiletém působení byl jmenován definitivním učitelem zdejší dívčí obecné školy. První tři roky, než si pořídil vlastní rodinný domek, bydlel v obecním bytě v nejvyšším patře severního křídla poděbradského zámku. Záhy po příchodu do Poděbrad se zapojil do veřejné činnosti jako člen Hlaholu a spolku učitelů obecných škol „Budeč Poděbradska“, kde brzy vykonával funkce jednatele a správce knihovny. Když byl posléze zvolen starostou, vytýčil deset hlavních úkolů: 1. vodovod, 2. kanalizace, 3. veřejný park, 4. elektrárna, 5. dívčí škola, 6. chudobinec, 7 sirotčinec, 8. jatky, 9. lidová čítárna a 10. pomník T. G. Masaryka. Kromě toho vizionářská práce osvíceného starosty Caňkáře přispěla k vybudování budovy zemědělské školy, nádraží, pošty, kryté kolonády, květinových hodin, základní školy TGM, podpořil založení mlékárny, dostihového závodiště, fotbalového klubu Slovan, husitského sboru a na rádiovkách začalo vysílat Rádio Poděbrady. V neposlední řadě také uspořádal vztahy mezi městem a lázněmi v duchu jím prosazované teze, že město musí jít s lázněmi kupředu stejným krokem, protože na prosperitě lázní závisí rozvoj města.
Po okupaci patřil k těm nepřehlédnutelným starostům, kteří byli už 1. září 1939 zatčeni a přes drážďanskou věznici deportováni do koncentračního tábora Sachsenhausen. Tady se naštěstí dožil osvobození. Ještě v roce 1945 byl zvolen poslancem Prozatímního Národního shromážděná a mandát obhájil v řádných volbách v roce 1946. V témže roce byl zvolen předsedou MNV a také poslancem Národního shromáždění. Ještě zásadně přispěl ke vzniku legendární Koleje krále Jiřího, ale všechno ukončil únor 1948. Už 26. února byl odvolán z funkce předsedy MNV s odůvodněním, že se nepřihlásil ke spolupráci v nové Národní frontě a stejně tak skončil i jeho poslanecký mandát. Jako nežádoucí osoba se stáhl do soukromí a zbytek života dožil jako obětavý kronikář evangelické farnosti. Z jeho tří dětí se občansky angažovala dcera Marta, které studium medicíny nejprve přerušila německá okupace a protože 25. února 1948 byla účastnicí protestního pochodu na Hrad, opět medicínu nedokončila. V roce 1968 byl Josef Caňkář částečně rehabilitován a jeho záslužná práce pro Poděbrady byla v roce 2010 oceněna udělením in memoriam čestné občanství města. (JH)