*1871 – †1942
Původním povoláním učitel se narodil v rodině barvíře a rolníka Antonína Čečetky a matky Kateřiny rozené Truhlářové v mlýně Roudném v Nových Hradech u Vysokého Mýta. Rodiče však měli svatbu až v roce 1873, a proto se zpočátku jmenoval po matce jako František Truhlář. Měl celkem šest sourozenců, ale žádný z nich se nedožil ani dvou let. Po tříletém studiu na vysokomýtském gymnáziu přestoupil na učitelský ústav do Hradce Králové, kde odmaturoval a v roce 1890 poprvé stanul na učitelském stupínku ve škole v Chlenech u Potštejna. Prošel ještě několika venkovskými školami, než se v roce 1899 dostal na měšťanskou školu do Poděbrad a po několika letech na měšťanku do Nymburka. Od počátku I. světové války do roku 1921 byl také ředitelem měšťanské školy v Městci Králové, kam se vrátil jako do jednoho ze svých bývalých venkovských působišť (1893-1895). Podle pamětníků žáci Čečetkovy hodiny dějepisu milovali. Stačil jeden historický fakt a pan učitel díky své bujné fantazii a vypravěčským schopnostem dokázal vytvořit celý velký a poutavý příběh. V poděbradském i v nymburském městském archivu nalezl řadu vděčných příběhů a podkladů k národopisným a lidopisným obrázkům z Polabí. Trvalou národopisnou hodnotu má jeho „Královéměstecko – monografie s obrázky z lidového života“ (1896) a „Od kolébky do hrobu – lidopisné obrázky z Poděbradska“ (1900), ale kupříkladu je také autorem „Památníku čtvrtstoleté činnosti sboru dobrovolných hasičů v Poděbradech“(1901) nebo třeba „Národního školství Poděbradska“ (1906). V počátcích jeho literární tvorby, která je spojená právě s Poděbrady, mu první romány vydával poděbradský nakladatel František Hoblík. V té době občas používal pseudonym Jarka Rubín. V roce 1923 se Čečetka odstěhoval do Prahy na Hanspaulku a pak už se zabýval výhradně jen literární tvorbou, občas také působil jako nakladatel a redaktor. V první polovině 20. století patřil k nejplodnějším a nejčtenějším autorům české historické prózy. Za románovou tetralogii z doby císaře Napoleona pod názvem „Orlové velké armády“ (1928-1929) byl jmenován důstojníkem francouzské akademie. Během několikaletého pobytu a učitelování v Poděbradech objevil řadu námětů, které pak použil ve svých historických povídkách, románech i divadelních hrách. Zájem o místní dějiny ho přivedl i mezi první členy muzejního spolku, v němž se hned při založení stal prvním jednatelem. Čečetkovo literární dílo je opravdu rozsáhlé – tvoří ho přes sto historických románů, románových trilogií i tetralogií, povídkových souborů, beletrizovaných životopisů, próz z městského i vesnického prostředí, historická dramata i populární úpravy děl jiných autorů. V Poděbradech Čečetka hledal náměty také v městském i v zámeckém archivu, vyptával se na skutečné příběhy. A tak se Poděbrady staly dějištěm jeho románů Židovka, Vyděděnci a Krásné hříšnice. Také velkou část děje své rozsáhlé románové tetralogie a později i divadelní hry Král Jiří z Poděbrad zasadil do prostředí středověkého poděbradského hradu. Ve svých literárních pracích s historickými náměty se často vzdaloval historické skutečnosti a dával prostor bujné fantazii, což běžným čtenářům nijak nevadilo, ale sklízel za to velmi ostrou kritiku od renomovaných historiků, že s dějinami nakládá podle své potřeby. V Poděbradech to zvlášť těžce nesl starost, archeolog a zakladatel muzea Jan Hellich. Proto oba jistě úctyhodní pánové k sobě měli velmi daleko. (JH)