*???? – †1739
V Poděbradech je po něm pojmenována jedna ulice, lze ho považovat za místního mecenáše, ale přesto o něm víme jen velmi málo informací. Pocházel ze zdejší měšťanské rodiny, kolem roku 1720 rodině patřil dnes už neexistující dům čp.29/I (zbořen kolem roku 1986, dnes je v těch místech parkoviště u Růžového slona). Vystudoval v Praze práva a následně se stal vrchnostenským úředníkem. Nejdéle působil na schwarzenberském panství v Postoloprtech, kde také pravděpodobně v roce 1739 zemřel. Ještě do poloviny minulého století ho připomínala ulice, vzniklá v roce 1904 po dostavbě budovy gymnázia (tehdy obecné a měšťanské chlapecké školy), dnes ulice Studentská. Nyní jeho jméno nese malá ulička za zemědělskou školou. Zřejmě by už dávno upadl v zapomenutí, ale jak napsal kronikář, že on je výjimečný důkaz dobré vůle a snahy prohloubiti povrchní, kusé vzdělání, které tehdy skýtala obecná škola“. Jde totiž o to, přestože v Poděbradech neměl žádné blízké příbuzné, tak v roce 1739 svému rodnému městu odkázal nemalou sumu 3000 zlatých, jak se uvádí v závěti, za tím účelem, aby z úroku toho placen byl učitel, jenž by poděbradskou mládež vyučoval předmětům nižší školy latinské“. Soukromá latinská škola, na malém městě tak výjimečná, byla skutečně v následujícím roce založena, a sice v domě, který Chládek za tím účelem městu věnoval. Je to nyní patrový řadový dům čp. 45/III v Palackého ulici nazvaný Atrium a slouží obchodní činnosti. Po Chládkově daru se v něm nacházela jedna třída a byt učitele, kterému se říkalo „profesor“, který z Chládkovy nadace dostával roční plat 200 zlatých. Prvním učitelem byl jezuita páter Ondřej Exel. Přes všechnu snahu magistrátu o zachování latinské školy i po zavedení školských reforem za Marie Terezie byl však její zánik nevyhnutelný. Latinská škola, chlouba zdejších měšťanů, byla nakonec po čtyřiceti letech existence zrušena císařským nařízením jako zbytečná. Chládkův sen o vyšším vzdělávání poděbradských rodáků v 18. století se tak nenaplnil. Nadace byla převedena na nově zřízenou hlavní školu a v osiřelém domě zůstala jen tzv. elementárka, třída pro nejmenší děti a byty pro učitele. (JH)