*1920 – †1999
Sice se narodil v Příbrami, ale Poděbrady, jako město už desítky let zasvěcené sportovní chůzi, bylo hodně blízké jeho srdci. Česká atletika dosud neměla lepšího chodce, jako byla legenda, kterou se už za svého života stal právě Josef Doležal. Vytvořil 12 světových rekordů a desítky československých rekordů a nejlepších výkonů a mnoho z nich právě v Poděbradech. Domácích mistrovských titulů získal celkem 25, ten poslední přibyl dokonce ve 40 letech na 50 km. A ještě ve 45 letech v roce 1965 si došel na své oblíbené padesátikilometrové trati Praha – Poděbrady pro bronzovou medaili. Právě na zdejším proslulém mezinárodním chodeckém závodě osmkrát s přehledem zvítězil, z toho sedmkrát v řadě za sebou. Nechybělo však málo, a s atletikou se vůbec nemusel potkat. Dětství prožil v Příbrami a v Prosečnici v Posázaví. Pak se s rodiči přestěhoval do Prahy – Břevnova, kde se vyučil typografem. Ale hodně ho přitahoval sport. Hrál dobře tenis i stolní tenis, lední hokej, projevoval obratnost v gymnastice a v zápasu. Ve fotbalových týmech Viktorie Břevnov a SK Břevnov se uplatňoval na pravém křídle. Ve třinácti letech si poprvé zkusil také chodecký závod. Sice hned napoprvé zvítězil, ale jedničkou pro něj stále byl fotbal. Osud tomu chtěl, že si v roce 1939 zranil koleno a s fotbalem byl konec. V té době se Josef rozvzpomněl na dřívější chodecké oťukávání. Slibnou atletickou kariéru však přerušila válka. Navíc v roce 1941 byl totálně nasazen v Německu a domů se vrátil až v roce 1945. Z Berlína do Prahy šel pěšky, prostě jako správný chodec. Po válce v letech 1947–1952 pracoval jako sazeč v tiskárně státních drah v Dolních Počernicích. K atletickému tréninku se dostal až po práci. Už v roce 1946 se poprvé postavil na start Poděbrad ve sparťanském dresu a vyhrál a hned napoprvé překonal i traťový rekord. Stále však pracoval v tiskárně a vlastně až olympijský úspěch mu otevřel cestu do Dukly a s Duklou nakonec zůstal spojený po zbytek života. Na prvních olympijských hrách v Helsinkách v roce 1952 vybojoval stříbrnou medaili, ale jeho úžasný úspěch zůstal tak trochu zastíněn fenomenálními manžely Zátopkovými. A přitom to prý mohla být i zlatá medaile, protože za vše mohla údajně Doležalova krátkozrakost. Vítěze závodu Giuseppe Dordoniho, který šel kousek před ním, neviděl, a tak v cíli nefinišoval, ač měl sil ještě dost. Na olympijských hrách startoval ještě v letech 1956 a 1960, ale už bez medailového bonusu. Největší úspěchy měl na evropských šampionátech. Na ME 1950 v Bruselu na padesátikilometrové trati vybojoval 4. místo a v Bernu 1954 během čtyřiadvaceti hodin zvítězil na trati 10 km a obsadil 2. místo v závodě na 50 km. Téhož roku získal titul zasloužilého mistra sportu. Pětkrát překonal světové rekordy na dráze a déle než dvacet let vydržely jeho světové rekordy v chůzi na 20 km (1946–1967) a 30 km (1952–1978), které vytvořil na ideální trati v Houšťce u Staré Boleslavi. Československo reprezentoval až do roku 1965, kdy ukončil závodnickou kariéru. Dále pak působil jako trenér ve sportovním středisku Dukly Praha. V 60. letech nastupoval jako hrající trenér ve fotbalovém mužstvu pražských Dolních Počernic, kde bydlel. V atletické Dukle nejúspěšnější český chodec všech dob vydržel i ve sportovním důchodu, kde naposledy pracoval v tamní sauně. Proslul svou vytrvalostí, urputností a striktním dodržováním životního stylu. Ještě po pětasedmdesátce si denně zaklusal 10 km, zacvičil s činkou a zaplaval si. Zajímal se také o přírodní léčitelství, podomácku vyráběl masti a lektvary a kdo chtěl, tomu radil a pomáhal s různými neduhy. (LL)