*1877 – †1903
Talentovaná česká malířka, která ve velmi mladém věku podlehla po dlouhém boji smrtícímu tyfu. Narodila se na veleslavínském zámečku, kde její otec byl majitelem tamního velkostatku. Matka, za svobodna Marie Kallmünzerová, před sňatkem několik let působila jako úspěšná herečka Prozatímního divadla. Začátkem osmdesátých let se rodina přestěhovala do Polabí a od roku 1885 žili ve velké rodinné vile v Poděbradech, kdy byl Leopold Dostal spolumajitelem cukrovaru. Marie měla osm sourozenců, kteří se dožili dospělého věku, další dva sourozenci zemřeli krátce po narození. Rodina byla po matce velmi umělecky orientovaná a otec své děti v tomto ohledu víceméně podporoval. Už od čtyř let se Marie pod vlivem matky učila vyšívat na papíru a v pěti letech nastoupila na obecnou školu. Od dvanácti let pokračovala studiem v Chotěšovicích. Tamní zrušený klášter koupil kníže Thurn-Taxis a budovu bývalého konventu pronajal sestrám vizitantkám, které zde obnovily v roce 1878 klášterní komunitu a otevřely penzionát pro výchovu dívek z lepších rodin. Po absolutoriu školy Marie rozvíjela svůj výtvarný talent v soukromém malířském ateliéru úspěšného malíře krajinných motivů Ferdinanda Engelmüllera. Ten si velmi považoval talentované dívky, která se rovněž zaměřovala na krajinářství. Jejími oblíbenými náměty byla krajina podél Labe u Poděbrad, kdy bydlela se svými rodiči a sourozenci. Když propukla její vážná choroba, napsal jí její profesor v roce 1902 dopis, ve které vedle přání zdraví jí gratuluje k vítězství na salónu, který uspořádal spolek výtvarných umělců Mánes. Současně ji informuje, že na další výstavě v Rudolfinu bude také zastoupena mezi vystavovateli a oznamuje jí, že zejména Josef Václav Myslbek byl její prací velmi uspokojen. Což je velké uznání kvality, neboť byl to právě on, kdo řadu obrazů s oblibou vracel zpět. Její úmrtí glosoval její učitel a zřejmě i přítel Ferdinand Engelmüller slovy: „Klesla jsi smrtí přemožena, když první úspěchy se na tě usmívaly a když osud první drobné lístky lauru mezi kvítí pohřební ti vil.“ Na její počest také uspořádal Ferdinand Engelmüller posmrtnou výstavu ve svém ateliéru v dubnu téhož roku v Praze na Smetanově nábřeží. Marie byla pohřbena na Olšanských hřbitovech, a protože se rodina jen těžko vyrovnávala s její ztrátou, jako malou útěchu objednali náhrobek u tehdy velmi slavného sochaře Stanislava Suchardy, autora mnoha monumentálních pomníků, mimo jiné i Františka Palackého na nábřeží v Praze. (LL)