*1847 – †1917
Narodila se jako dcera justiciára (soudce) Adolfa Kallmünzera v Kutné Hoře, který tam působil u císařsko-královského soudu. Přestože byla z pěti dětí a rodina žila skromně, její rodinné zázemí bylo velmi kultivované. Když v Kutné Hoře probíhal proces s Karlem Havlíčkem Borovským, soudce Kallmünzer si u nadřízených zavařil svým neohroženým pročeským postojem. Proto byl z trestu přeložen na nižší pozici do Plzně s menším platem. Ale ponížení skousl a tak byl nakonec opět přeložen na vyšší a lépe honorované soudcovské místo v Mělníku. Právě v Mělníce po dosažení patnácti let začala Marie vystupovat s místním Spolkem divadelních ochotníků. Už od dětství projevovala výrazný herecký talent. Diváky poutala dívčím půvabem, vznosným zjevem, zvučným hlasem a celkovým oduševnělým projevem. Díky opakovaným úspěchům se rozhodla věnovat se divadlu profesionálně. Rodiče jí v cestě nebránili, ale s ohledem na soudcovskou kariéru otce si pro divadelní prkna zvolila pseudonym Marie Horská. Stala se žačkou tehdy asi nejlepší herečky Otýlie Sklenářové Malé, s jejímž doporučením se později ucházela o místo v souboru Prozatímního divadla. V roce 1868 se stala jeho členkou a 15. května poprvé vystoupila v Bozděchově hře Baron Goertz jako Ebba. V té době bydlela v podnájmu v rodině Bedřicha Smetany, kterého tak mohla poznat zblízka. V paměti si uchovala zážitek, jak Mistr, který plně soustředěn komponoval ve své pracovně, se jednou za čas náhle zvedl od piána, zaklepal na dveře jejího pokoje, rychle vběhl dovnitř, políbil začínající herečce ruku a zase se vrátil ke své práci. Mladá dívka křehkého zjevu a poetického půvabu disponovala silným a modulace schopným hlasem i výrazným mimickým projevem. Hrála tragické i veseloherní role dívek a mladých žen v klasických i současných hrách. Vynikala především jako představitelka sentimentálních milovnic. Za krátkou dobu se v Prozatímním divadle zařadila mezi velmi nadějné herečky a její výkon v Národních listech zaznamenal i Jan Neruda, když napsal, že Horská dává svým postavám vroucnost a autentický citový prožitek. Během pěti let svého angažmá excelovala v klasických titulech jako Luisa v Schillerově hře Úklady a láska, v Goethově Faustu jako Markéta a také jako Hermie v Shakespearově Snu noci svatojánském. Jenže skvěle nastartovaná kariéra v roce 1873 v šestadvaceti letech náhle skončila. Po pěti letech zmizela z programu tak náhle, jako se objevila. Její mírná povaha ji přiměla podrobit se přání novomanžela Leopolda Dostala, který ji chtěl mít jen pro sebe. Plně se pak oddala službě rodině. To, že obětovala lásku divadlu lásce k rodině a dětem, svědčí o jejím velkém mateřském a manželském srdci. Mladá rodina zpočátku žila v zámečku ve Veleslavíně. Kolem roku 1884 se přestěhovali do Nymburka a definitivně se usídlili v roce 1889 v Poděbradech, kde byl Leopold Dostal ředitelem a spolumajitelem cukrovaru. Zde také vystavěl pro svou rodinu neorenesanční vilu známou jako Dostalka. Leopold a Marie založili velmi silný a převážně umělecky nadaný rod Dostalových. Společně měli 11 dětí, z nichž dvě zemřely v ještě v dětském věku. Na hromadné fotografii před rodinnou vilou je matka Marie Dostalová vpravo za balustrádou s vnoučetem v náručí. V Poděbradech s velkým zájmem sledovala místní ochotníky a veskrze celý umělecký život. Pravidelně se účastnila různých ochotnických akcí, ráda recitovala a zejména si oblíbila melodramy. V každém případě byla to právě ona, kdo stála za uměleckým směřováním většiny dětí. Marie ovdověla v roce 1907 a po smrti manžel se přestěhovala k synovi Adolfu Bohuslavovi na pražský Smíchov. (LL)