*1983
Mezi řadu sportů, které velmi úspěšně a dlouhodobě reprezentují Poděbrady, patří také motoristický sport, konkrétně disciplína rallye, nazývaná také automobilové soutěže. Právě v tomto sportovním odvětví dlouhodobě dosahoval mimořádných úspěchů poděbradský rodák Václav Dunovský, jezdící za poděbradský rallye klub. Překvapivě však na začátku své školní docházky nezamířil do sportovní třídy, ale byl vybrán do třídy s rozšířenou hudební výchovou, pak přešel do jazykové třídy a později absolvoval poděbradské osmileté gymnázium. Na následné vysoké škole studium zaměřil na konstrukci silničních vozidel a po získání titulu strojního inženýra pracoval jako konstruktér a projektant. V současnosti zastává pozici projektového manažera. Od dětství hrál tenis, hokej, lyžoval, cvičil v gymnastice. Vždy si zakládal na fyzické kondici, ostatně do přípravy na pozdější automobilové soutěže zařadil běh, kruhové tréninky a MMA. K dalším aktivitám (u závodního jezdce poněkud nečekaně) patří hra na klavír a na kytaru. Tady se zřejmě projevil vliv matky Jaroslavy, která je hudební pedagožka a dlouholetá vedoucí gymnaziálního pěveckého sboru a orchestru. Ale zpět k automobilům, ke kterým ho přivedl zase otec Josef. Za volant závodního auta poprvé usedl v 15 letech, kdy jel své první závody v rallye crossu a v závodech do vrchu. Ale úplně prvním volantem, který držel v ruce, byl ten od šlapací motokáry v raném dětství. Už v té době propadl lásce k závodním automobilům. Vítězit dokázal od samého začátku své sportovní kariéry v rallye. Opanoval ročníky 2004 a 2005 Českomoravského poháru v rallye ve skupině SA2. V roce 2006 se stal poprvé mistrem ČR v rallye (skupina N) a na první titul mezinárodního mistra ČR v rallye dosáhl v roce 2008 (třída N2). Další mistrovské tituly v automobilových soutěžích v rámci mistrovství ČR získal také v roce 2010 (třída A6). Další mimořádné úspěchy přidal v podobě titulu mezinárodního mistra ČR za sezónu 2011 (skupina 2WD), mistra ČR za sezónu 2015 (2WD, třída 6), mistra ČR za sezónu 2016 (třída 6) a navíc ještě titul vicemistra ČR také za sezónu 2016 (skupina 2WD). Neztratil se ani na evropské scéně, kde Václav ovládl hodnocení Evropské trofeje v rallye – zóna střední Evropa v sezóně 2018. Cenné byly v tomto roce zejména výsledky na tradičních podnicích Ina Delta rallye v třídě ERT3 v Chorvatsku – 1. místo a na Rally Nova Goricave Slovinsku – 2. místo. Závodní automobily, se kterými Václav Dunovský bojoval o příčky nejvyšší, byly Honda Civic, Suzuki Ignis S1600, Citroen C2 R2, Peugeot 208 R2, Ford Fiesta Rallye 4. Sportovně technickým vrcholem soutěžního jezdce byla mistrovská sezóna 2012, kdy měl možnost pilotovat vůz Škoda Fabia S2000, což bylo v danou dobu to nejkvalitnější závodní náčiní, na které mohl jakýkoliv jezdec, mimo WRC, tedy mistrovství světa, dosáhnout. A i s tímto špičkovým vozem vystoupal na stupně vítězů. Přesto roli profesionálního jezdce rallye Václav Dunovský odmítl. Rozhodl se dokončit vysokoškolské studium a vedle sportovní dráhy začal budovat i souběžné povolání. Kariéra úspěšného automobilového závodníka tak zůstala vždy jen v rovině amatérského sportu. Václav Dunovský měl také velké štěstí na spolujezdce, jejichž podíl na výsledku posádky je vždy nezanedbatelný. V průběhu let se vedle něj v kokpitu závodního vozu vystřídali Jan Škaloud, Jiří Stross, David Šmeidler, Petr Machů, Adam Eliáš, Petr Glössl a Luboš Dejl. Václav patří mezi sportovce, kteří mají smysl pro fair play. Díky svým sportovním úspěchům a jménu, které si vybudoval, mohl také začít naplňovat další ze svých cílů, kterým je pomoc potřebným. Pravidelně s dalšími sportovci navštěvoval pacienty dětských nemocničních oddělení a velmi aktivně se také zapojil do spolupráce s nadací Kapka naděje a Českým registrem dárců krvetvorných buněk. Díky jeho aktivnímu angažmá se podařilo ve spolupráci zejména s poděbradskými středními školami v rámci náborových a osvětových akcí zapsat už více než 100 nových potenciálních dárců kostní dřeně. Vrcholovou sportovní kariéru Václav Dunovský už sice ukončil, ale spojení s motoristickým sportem zůstává, protože je to jedna z cest jak pokračovat v tolik potřebných dobročinných, charitativních projektech. (LL)