*1898 – †1986
Lékař, skaut, komunální politik a také znalec Bible. Od mládí se zajímal o přírodu. To ho také přivedlo už v roce 1913 ke skautingu, jehož zásady propagoval celý život. Patřil mezi první chlapce získané pro skauting A. B. Svojsíkem, kde získal přezdívku Brácha. Dlouhé roky byl předním funkcionářem v náčelnictvu Junáka a v roce 1968 mu bylo uděleno nejvyšší skautské ocenění Řád Stříbrného vlka. Do Poděbrad přišel po studiu medicíny na Univerzitě Karlově, kam přestoupil z původně zvolené chemie na ČVUT. Ještě před tím v letech 1925 – 1926 absolvoval studijní pobyt ve Francii. Protože se chtěl specializovat na obor kardiologie, odešel do Poděbrad, aby byl nablízku profesoru Václavu Libenskému, který jako uznávaný progresivní kardiolog už od roku 1924 výrazně ovlivňoval odbornou stránku léčebné péče poděbradských lázní. Na jeho doporučení vedl od roku 1926 nový Vyšetřovací a léčebný ústavu v Poděbradech a v roce 1933 si v Poděbradech založil vlastní léčebný ústav, který vynikal moderním vybavením i metodami léčby a v krátké době získal mezinárodní věhlas. Ústav řídil až do roku 1943, kdy byl za nežádoucí pomoc rodinám pronásledovaným nacisty na dva roky vězněn v Terezíně a z toho 8 měsíců v Norimberku na samotce. Po návratu z vězení na jaře 1945 se stal na žádost ilegálního odboje předsedou revolučního národního výboru v Poděbradech. Proto také z balkonu sokolovny už 2. května 1945 vyhlásil svobodné Československo. Díky své vysoké morální autoritě osobně zabránil na konci války hrozbě krveprolití s jednotkami SS. Se svým pověstným elánem se snažil uplatňovat své schopnosti a podnikavost pro rozkvět poděbradských lázní i celého města, kde chtěl prolomit silný poválečný útlum turistického ruchu. Z této doby pocházejí jeho úvahy o zřízení silničního obchvatu města s novým mostem nad Poděbrady. Spolupodílel se na založení Gymnázia Jiřího z Poděbrad, o studenty pečoval jako lékař, sestavoval týdenní jídelníček a svou horskou chatu pravidelně dával k dispozici lyžařským výcvikům. Pochopitelně pomáhal s obnovenou činností českého Junáka a se stejným elánem také obnovoval poděbradský Rotary klub. Teprve po válce se mohl vrátit k přerušené docentuře původně zahájené na III. interní klinice Univerzity Karlovy, kterou původně zaměřil na vnitřní lékařství. Jenže v Terezíně jako vězeňský lékař získal nemalé zkušenosti o vlivu výživy na zdravotní stav člověka a tak nakonec titul obhájil vědeckou prací s provokativním názvem „Koncentráčnická strava a její léčebné schopnosti“. Ve vědeckém textu zúročil trpké osobní zkušenosti z nacistických lágrů a věznic. Klíčovou myšlenkou je konstatování, že vysoký příjem potravin, zejména kaloricky bohatých, oslabuje organismus a naopak střídmost či snížení příjmu jídla organismus posiluje. A tak vedle kardiologie se intenzivně zaměřil ještě na dietologii. Stal se celoživotním, propagátorem zdravé výživy. Podporoval hojný obsah ovoce a zeleniny a omezený přísun živočišných tuků a bílkovin. V podstatě již v této době indikoval účinné protisklerotické diety s akcentem na stravu z přírodních surovin v původním celistvém stavu a s minimalizací tepelných úprav. Napsal řadu vědeckých i populárních spisů z medicíny, ale také ze zahrádkářství, rád maloval, fotografoval, pěstoval včely a truhlařil. Miloval neposkvrněnou přírodu, které kdysi složil hold, když napsal, že je chyba chovat se k přírodě jen jako k milence, protože příroda musí být naší učitelkou. Velký zájem později věnoval studiu života Ježíše Krista jako historické osobnosti a pátral po jeho činnosti po ukřižování, hledal důkazy o jeho pobytu na Dálném východě a v Indii. Nejen tím byl trnem v oku komunistického režimu, který přesto využíval jeho lékařské schopnosti. U Labe míval strohý skautský srub provoněný česnekem, kde trávil velkou část podzimu života. Nade dveřmi byl nápis, kterým vzdával hold své obětavé, nenápadné a skromné manželce Ance: „Nestojí dům na zemi, ale na ženě“… Navzdory nezpochybnitelným zásluhám a široké vzdělanosti čestné občanství Poděbrad převzal až in memoriam v roce 1998 jeho syn Jiří, rovněž lékař. (LL)