*1909 – †1989
Vynikající český nejen portrétní fotograf se tak nerad fotografoval! Nalézt někde jeho podobenku, je téměř nadlidský úkol. Také tato významná osobnost české umělecké fotografie krátce prošla Poděbrady a osud Josefa Ehma se v určitý čas proťal s lázeňským městem na Labi. Narodil se v chudé rodině v Habartově na Sokolovsku, kde prožil i rané dětství Ale po vypuknutí 1. světové války se maminka Kateřina Ehmová rozhodla v roce 1914 přestěhovat právě do Poděbrad. Tatínek Václav na podzim narukoval na frontu a můžeme jen spekulovat, že stěhování bylo motivováno nadějí na lepší přežití válečných útrap a hladových roků. Mladý Ehm se brzy sžil s Poděbrady a přemýšlel o svém budoucím životě. Chtěl studovat na gymnáziu nebo na obchodní škole. Jenže rodiče rozhodli, že se musí rychle vyučit, aby přispíval na společnou domácnost. A tak 1. září 1923 nastoupil na volné místo učedníka do ateliéru u Karla Podlipného v Poděbradech jako portrétní fotograf. Během jeho učení rozšířil Karel Podlipný svou fotografickou firmu o filiálku v Sadské o Bromografii, a tak mladý učeň Ehm trávil čas nejen za aparátem, ale i v laboratořích, kde dokonale pronikl do chemického procesu. Vedle krajiny a architektury se začal věnovat také aktu a portrétům. Josef Ehm od mládí velice obdivoval zejména Drtikolovy portréty, které vybočovaly z běžné často vyumělkované a přeretušované praxe. Shodou okolností právě Podlipného Bromografia rozmnožovala značnou část Drtikolových portrétů, takže Ehm, ačkoliv se mu nikdy nepodařilo s Drtikolem spolupracovat, se k jeho výjimečné práci dostával bezprostředně už během učení. Určitě to zanechalo významnou stopu, protože stejně jako Drtikol se i Ehm později věnoval fotografiím slavných. Stejně jako Drtikolovy portréty vystihují typické hlavní rysy, výmluvná gesta rukou a jsou soustředěné na psychologickou charakteristiku, postupoval i Ehm, když portrétoval řadu významných osobností českého veřejného život, jako byli malíři Vojtěch Sedláček, Jan Zrzavý, Max Švabinský, Karel Svolinský, Otakar Nejedlý, sochař Jan Lauda, fotograf Josef Sudek nebo třeba historik umění V. V. Štech. Není bez zajímavosti, že Ehm byl také oficiálním fotografem českých prezidentů T. G. Masaryka, Eduarda Beneše, Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého. Fotografoval i kardinála Berana. Ale než k tomu došlo, po vyučení opustil v roce 1927 firmu pana Podlipného i Poděbrady a přes četné fotoateliéry se vydal na svou svébytnou cestu. Jeho osobité a nekonvenčně řešené snímky zaujaly ředitele Ladislava Sutnara a na jeho žádost odchází jako teprve pětadvacetiletý na Státní grafickou školu, kde působil od roku 1934 do roku 1944 jako pedagog. Tady navazuje celoživotní přátelství s další ikonou československé fotografie kolínským Jaromírem Funkem. Společně v letech 1939 až 1941 redigují časopis Fotografický obzor. Úroveň časopis pod jejich vedením patřila v historii k nejlepší. Ale protektorátní nařízení z roku 1941 otiskovat v časopise „V“ (Viktoria) bylo poslední kapkou a Josef Ehm, pověstný svou nechutí k jakékoliv spolupráci s Němci, se vzdává redigování a stěhuje se až do konce války do Poděbrad za maminkou. Ta je také v Poděbradech pohřbená a celý zbytek života Ehm pak pravidelně jezdil do Poděbrad na rodinný hrob. Začátkem 50. let se ovdovělý Ehm znovu oženil a v té době krátce působil ve Státním ústavu fotoměřickém (později Státní ústav památkové péče), kde učil zaměstnance, jak se dívat na architekturu a čekat na světlo. Josef Ehm patří společně s Karlem Plickou a Josefem Sudkem mezi nejvýznamnější fotografy klasického pojetí snímků architektury. V letech 1960 – 67 učil na grafické škole a v letech 1965 – 67 na FAMU. V roce 1969 dosáhl Josef Ehm asi největšího ocenění své tvorby, když je pověřen funkcí předsedy československého komitétu FIAP, účastní se mnoha výstav v Evropě i v zámoří. V roce 1982 věnuje velkou část snímků a negativů Uměleckoprůmyslovému muzeu a Muzeu hlavního města Prahy a dalším institucím. A v roce 1987 se Josef Ehm a František Drtikol napříč věky potkávají na výstavě Czech avant-garde Form a Figure v Robert Koch Gallery v San Francisku v USA. Josef Ehm umírá bezdětný 11. listopadu 1989 na cévní příhodu. (LL)