*1954
Sice se řízením osudu narodil v Jaroměři, ale hrdě se hlásí, že je poděbradský rodák. Na svět přišel do rodiny muzikanta, jehož umělecký záběr mnohonásobně přesahoval Poděbrady. Tatínek František Fejgl starší byl dlouholetým prvním pozounistou, vedoucím skupiny žesťových nástrojů a členem umělecké rady Středočeského symfonického orchestru. Pocházel z Královéhradecka z obce Rodov. Měl ještě starší sestru Libuši a mladšího bratra Josefa. V nedalekých Holohlavech se zase narodila maminka Hana. Oba byli z rodin, kde se pravidelně muzicírovalo a maminka navíc celý život moc ráda zpívala, ale jen doma. Také ona měla dva sourozence Františka a Jiřího, který byl v roce 1960 jednou ze 118 obětí největšího železničního neštěstí naší historie na trati Pardubice Hradec Králové u Stéblové. Po příchodu do Poděbrad většinu života pracovala jako úřednice v poděbradském symfonickém orchestru. U Fejglů kralovala hudba, pravidelně se tam scházela řada hudebních přátel a v tom prostředí vyrůstal malý František. Bezprostředně tak poznal v soukromí řadu výtečných hudebníků, instrumentalistů a hudebních pedagogů. Nebylo divu, že hudba byla pro něj jednoznačná volba. Zcela logicky nastoupil do Lidové školy umění a stejně jako tatínek začínal s houslemi, ale to Františka moc nebavilo a jen díky trpělivosti učitelů a přísnosti rodičů u hudby vydržel. Ve čtrnácti letech však objevil trombón a zjistil, že to je ta správná volba. Začal hrát s kamarády i pro radost a v deváté třídě doma překvapil sdělením, že chce studovat konzervatoř. Tatínek se mu jeho volbu marně snažil rozmluvit s odkazem na osobní zkušenost, jak profese hudebníka je psychicky i fyzicky hodně náročná, vyžadující celoživotní studium, aby člověk ve svém povolání uspěl. Nedal se odradit a tak mu doma začalo opravdové peklo, protože tatínek nechtěl připustit, aby jeho syn u přijímacích zkoušek na konzervatoř neuspěl. Dopadlo to výborně, František posléze absolvoval konzervatoř v roce 1975 a krátce nato pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kterou úspěšně ukončil v roce 1981. Nicméně jeho život profesionálního hudebníka začal už během studií v roce 1973 právě v poděbradském Středočeském symfonickém orchestru, pak pokračoval v Teplicích a v roce 1974 uspěl v konkurzu do orchestru Hudebního divadla v Karlíně a Nuslích. Do toho přišla dvouletá základní vojenská služba v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a další konkurz hned po vojně ho přivedl do Národního divadla, konkrétně do orchestru Smetanova divadla. V současné době stále působí jako trombonista v Národním divadle, je členem orchestru Státní opery. Řadu let se také věnoval studiové práci, hlavně filmové muzice pro české i zahraniční produkce. Pro Českou televizi natočil bezpočet televizních programů, jak z oblasti tzv. vážné hudby, tak i z hudby populární a dechovky, při nichž se pravidelně potkával s osobnostmi, jako byl třeba Karel Gott, Karel Vlach, Josef Zíma, Karel Valdauf a mnoho dalších. V Národním divadle to zase byly osobnosti jako například Zdeněk Košler, Eduard Haken, Gabriela Beňačková a další. Rovněž po celou dobu první produkce slavného muzikálu Jesus Christ Superstar v Divadle Spirála na Výstavišti v Praze hrál v muzikálovém orchestru. Stejně jako tatínek se začal věnovat i pedagogické práci. Dlouholetá pedagogická dráha začala právě v ZUŠ Poděbrady, později vyučoval hru na trombon a základy dirigování na Konzervatoři pro zrakově postiženou mládež v Praze a v současné době na ZUŠ v Brandýse nad Labem opět vyučuje hru na trombon. Současně při škole vede žákovský dechový a swingový orchestr a také jazzový FF BAND složený z učitelů a profesionálních hráčů. Třebaže Františka práce poutala především k Praze, v Poděbradech prožil dětství s prvními láskami, tady začínal profesionální kariéru v sále poděbradské Kolonády, kde také zazněly jeho první skladby pro dechovku Poděbradka a v podstatě nikdy Poděbrady neopustil. Má ještě mladšího bratra Jiřího, (* 1957), který svůj celý profesní život na Ministerstvu zahraničních věcí zasvětil diplomatické práci na ambasádách v evropských zemích a USA. S první manželkou Dagmar má dceru Dagmar a syna Františka. Druhá partnerka Soňa Koczianová, původem ze Slovenska z Handlové, je zpěvačkou v Národním divadle, ve sboru Státní opery Praha. Hudba Františka Fejgla zavedla do celého světa, o to víc si váží klidných Poděbrad, kde po návratu z Prahy opět žije a vedle pravidelného koncertování si pečlivě rozšiřuje svůj soukromý hudební archiv. V roce 2022 získal za svou pedagogickou práci a přínos pro rozvoj kultury v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi „Svatováclavskou plaketu“. (LL)