*1890 – †1942
Naproti dnešní ZŠ Václava Havla stávala stará synagoga a řada přízemních domků. Jeden z nich patřil obchodníku s kůžemi Davidu Fuchsovi. Jeho syn Rudolf se odmala zajímal o literaturu. Po absolvování poděbradské obecné školy (1901) mu rodiče umožnili studovat na německém reálném gymnáziu v Praze. Nebylo to pro něj vůbec jednoduché, jak sám jednou napsal: „Meine Mutter war tschechisch. Erst mit 10 Jahren habe ich deutsch gelernt.“ (Moje matka byla Češka. Teprve v deseti letech jsem se učil německy). Jeho dobře nastartovanou studijní dráhu však v roce 1906 přerušil otcův bankrot a následná smrt. Rodina se ocitla na okraji bídy. Aby se Rudolf udržel na studiích, musel celé dva roky dávat kondice. Navíc nebylo možné pomýšlet na další vysokoškolské studium. Po maturitě (1908) tak absolvoval pouze abiturientský kurz německé obchodní akademie, aby mohl vykonávat alespoň práci úředníka. Od roku 1909 pracoval jako zaměstnanec vývozní firmy v Berlíně a následujících 6 let ve Spojených strojírnách v Praze jako vedoucí obchodní korespondence. Vedle toho dál rozvíjel svůj zájem o literaturu. Už během studia se sblížil s německojazyčnými literáty kolem Franze Werfla a Maxe Broda a sám pod jejich vlivem psal své první verše. Roku 1913 mu vyšla první básnická sbírka – Das Meteor, expresionistická, melancholická, vyjadřující tajemství a magičnost staré Prahy, ale zároveň zakotvenost do širokých nížin Polabí. Na začátku první světové války přeložil do němčiny sbírku Slezské písně Petra Bezruče. Žádný z tehdejších německých nakladatelů v Praze neměl odvahu dílo vydat, protože sbírka byla pro svoji sociálně kritickou tématiku zakázána. Slezské písně ve vynikajícím Fuchsově překladu nakonec vyšly až v židovském nakladatelství v Lipsku. Díky Fuchsovi německá veřejnost přijala Slezské písně s velkým porozuměním. Tím se poděbradský rodák zasloužil o pozdější světový ohlas díla Petra Bezruče. Trest přišel záhy a Fuchs musel roku 1916 narukovat na frontu. Po válce dál pracoval jako úředník u různých firem a zároveň působil v kulturní redakci listu Prager Tagesblatt (1923-1938). Psal výtvarné a divadelní kritiky a přátelil se s českými umělci, jako byli například Josef Čapek nebo Emil Filla. Po smrti matky v roce 1917 již do Poděbrad zřejmě nejezdil. Lásku, kterou k ní cítil, i vzpomínku na kraj, ve kterém prožil léta šťastného dětství, vtělil do své nejkrásnější sbírky – Karawane (1919). Zároveň v ní řešil svůj vztah k židovské víře svých předků. Ve 20. letech se oženil s herečkou Loni Lapperovou-Strichovou a přes jejího bratra se sblížil s ideály komunismu. Nikdy nevstoupil do komunistické strany, ale oslovovala ho sociální stránka této ideologie. Roku 1931 se stal členem představenstva Mezinárodní dělnické pomoci a 1934 zástupcem předsedy Ligy pro lidská práva. Byl také rozhodným antifašistou. Spolupracoval s exilovým časopisem Neue deutsche Blätter a s německými časopisy vycházejícími v Moskvě. Ve 20. letech patřil spolu s Pavlem Eisnerem a Otto Pickem k nejvýznamnějším překladatelům české poezie do němčiny. Československá vláda ocenila Fuchsův přínos ke kulturnímu soužití českého a německého národa Herderovou cenou. Po okupaci Československa na jaře 1939 Fuchs s manželkou uprchl do Anglie. Tady se dál snažil psát a také organizovat československou emigrační literaturu. O tom, že se velmi těžce adaptoval v novém a jazykově vzdáleném prostředí, svědčí sbírka básní Gedichte aus Reigate (1941). Zemřel tragicky v Londýně pod koly nouzově osvětleného autobusu. Po válce byly jeho ostatky spolu s pozůstalostí převezeny do Prahy. Posmrtně bylo vydáno několik výborů Fuchsových básní (Ein wissender Soldat, 1943; Vzkaz, 1950; Die Prager Aposteluhr, 1985). (LK)