*1811 – †1874
Narodil se v Zámrsku, jeho otec Jan Václav Hellich byl hospodářským správcem na panství Jeníka Zásadského z Gamsendorfu. Později se rodina odstěhovala na panství do Choltic, kde malý Emanuel, nejstarší z pěti dětí, začal chodit do školy, později studoval v Praze na novoměstském gymnáziu. Otcova dlouhodobá nemoc způsobila, že rodina Hellichů žila celkem nuzně. Emanuel nedostudoval a v roce 1820 na přání strýce Jana Veselého nastoupil na lékárnickou praxi do jeho lékárny v Lysé nad Labem. Po složení tyrociniální (obdoba tovaryšské) zkoušky v roce 1825 se vydal do Liberce, aby se v tamní uznávané Kittlově lékárně zdokonalil v němčině. Když se po roce vrátil do Prahy, měl už zajištěné místo v lékárně „U bílého anděla“ na Poříčí. Tam si dodělal lékárnický kurz a magisterské zkoušky, které složil v roce 1829. V Potůčkově lékárně na Poříčí praktikoval sedm roků, pak krátce vystřídal několik dalších lékáren v Mladé Boleslavi, v Benešově a Nymburce. Tam přišel v roce 1839 jako správce lékárny, která patřila vdově po lékárníku Janu Všetečkovi. Do roka se pak v Nymburce oženil s Všetečkovou jedinou dcerou Marií a stal se spolumajitelem zavedené lékárny. V Nymburce zůstal Emanuel Hellich do podzimu 1841, pak přešel do původní Všetečkovy filiálky v Poděbradech. Také v této lékárně byl celých 11 let jen zástupcem majitelky vdovy Všetečkové, až si v roce 1852 na žádost své tchyně a za podpory poděbradské obce požádal o licenci na provozování vlastní lékárny. Tu pak vedl až do své smrti, než ji převedl na svého syna Jana, který už tři roky předtím svého nemocného otce zastupoval. Rodina Emanuela Hellicha se v Poděbradech dvakrát stěhovala. První lékárna v Poděbradech – Všetečkova filiálka se skrovným bytem se nacházela na náměstí v domě U bílého lva (dodnes se domu říká U lva). Brzy se odtud Hellichovi stěhovali na protější stranu náměstí, do čp. 19/I. V roce 1852 získal Emanuel Hellich vlastní dům s lékárnou v přízemí v patrovém řadovém domě na severní straně náměstí v čp. 33/I. kde dožil a pak v něm žila rodina jeho nástupce Jana Hellicha, až za vnuka dr. Karla Hellicha v době krize ve třicátých letech, kdy začaly vznikat v Poděbradech další lékárny, musel být dům prodán novému lékárníku Alexandru Naxerovi. Emanuel Hellich měl ještě dvě mladší sestry a dva bratry. Všechny děti měly malířské i hudební nadání. Nejnadanějším a nejnadějnějším ze všech byl Vincenc, který studoval pražskou malířskou akademii. Zemřel však bohužel mladý v 28 letech. Nejznámějším se tak stal Josef Vojtěch Hellich, malíř kostelních obrazů, kterého však nejvíc proslavil známý portrét Boženy Němcové. Z dochované korespondence vysvítá široký okruh zájmů Emanuela Hellicha, a to nejen uměleckých, ale i technických, hlavně v oboru chemie. Z té ho zajímala především technologie barev, která souvisela s jeho zálibou v malování. Pustil se do výzkumů způsobu malby fresek egyptských, pompejských i středověkých a napsal o nich vědeckou práci. O technologii barev napsal také tři knížky, řada jeho receptů na barvy zůstala v rukopisech. V roce 1839 se začal zabývat také průmyslovým barvířstvím a v letech 1869–1873 prováděl pokusy s čištěním řepné šťávy. Emanuel Hellich měl celkem 7 synů Josefa, Aloise, Jindřicha, Gustava, Emanuela, Bohuslava a Jana. Až na posledně jmenovaného Jana všichni postupně natrvalo opustili Poděbrady. Alois byl chemik a později se stal vrchním státním lékárníkem v Srbsku, Jindřich pracoval jako chemik v cukrovaru v nedaleké Libněvsi, ale už v roce 1866 padl v prusko-rakouské válce. Bohuslav pracoval od gymnasijní sexty v Národním muzeu u prof. Ant. Friče v zoologii, pak studoval medicínu a věnoval se psychiatrii jako pozdější ředitel Bohnické léčebny. Jan nejprve pěstoval přírodní vědy, později historii a archeologii, převzal rodinnou lékárnu a stal se poděbradským starostou. Emanuel Hellich byl v roce 1872 raněn mrtvicí, ochrnul na celou pravou polovinu těla a zemřel po velkém utrpení. (JH)