*1881 – †1974
Narodil se v Bílých Poličanech u Trutnova ve velmi dobře situované rodině. Jeho otec Alois byl ředitelem biskupského panství v Chrasti u Chrudimi. Později ve stejné hospodářské funkci působil ještě na dalších panstvích. Proto se rodina také často stěhovala, a proto možná už od dětství neměl problém kdekoliv dočasně zakořenit, aniž by si k místu vytvořil pevnější vztah. Matka Růžena, rozená Kerhartová byla sestrou pardubického radního a podnikatele a zakladatele firmy Kerhart a Tachecí. Na druhé straně časté stěhování v něm probouzelo cestovatelkou touhu. Už od 14 let si dopisoval s českými cestovateli Stanko Vrázem a Josefem Kořenským a toužil jít jednou v jejich stopách. Miloval dobrodružství a chtěl poznávat cizí kraje. Po absolvování třech ročníků měšťanky v Holicích přestoupil Karel Jan na reálné gymnázium do Pardubic, kde dokončil maturitu. Nejprve začal pracovat na poště v Pardubicích v oddělení pro zřizování telegrafů a telefonů. Tam si vydělal na svou první cestu, když proti vůli rodičů už ve dvaceti letech odjel na zkušenou do USA. V Americe pracoval v elektrotechnických závodech a při zaměstnání vystudoval vysokou technickou školu a získal titul inženýra. Našel si práci u japonské firmy a během několika let se naučil velmi dobře japonsky. I díky tomu ho firma někdy kolem roku 1905 poslala do Ósaky, kde u firmy Gas Company řídil stavbu plynárny. Údajně uměl dvanáct jazyků. Už dva roky po příchodu do Japonska se oženil s japonskou zdravotní sestrou Fuku Takemoto a měl s ní dvě děti, dceru Vaku a syna Karla. V Japonsku si získal postupem času důvěrné kontakty na českou enklávu a společně s náchodským architektem Janem Letzlem založili architektonickou firmu Hora & Letzl, Architects and Engineers. Jejich nejslavnější společná stavba je obchodní centrum, jediná budova, která zůstala částečně stát po bombardování Hirošimy. Dnes nese jméno Památník míru. Karel Hora dovážel do Japonska vozy Laurin a Klement. V mezistanici ve Francii k nim nechal přidat pneumatiky Michelin, a prodával je jako francouzské výrobky, protože dovoz z Rakouska – Uherska byl zakázán. Současně podnikavý inženýr ještě zastupoval německou firmu Mannesmann. Z Japonska se v roce 1914 přestěhoval i s rodinou do čínské Šanghaje. Jenže jako nepřátelská rakouská rodina byli v roce 1917 z Číny vypovězeni a přes New York, Švédsko Dánsko a Německo dorazili začátkem roku 1918 do Čech a usadili se v Poděbradech, kde měl strýc František Hora menší slévárnu. Karel Jan však okamžitě musel narukovat do posledních bojů l. světové války. Po návratu z fronty se i nadále věnoval zahraničnímu obchodu a často jezdil po celém světě. Ministerstvo zahraničí ho postupně začalo využívat i k neoficiálním diplomatickým misím. I proto byl v roce 1935 pověřen vedením československého konzulátu v Johannesburgu a poslední dva roky před 2. světovou válkou tam dokonce oficiálně vykonával funkci honorárního konzula. Z titulu této funkce se třeba zasloužil o první provedení Prodané nevěsty v jižní Africe. Do Johannesburgu však už odjel s novou partnerkou a teprve po druhé světové válce docílil se svou první ženou Fuku rozvod. V Jihoafrické republice Karel Hora žil až do své smrti. Byl uznávaný japanolog, dokonce už v roce 1904 jako první přeložil do češtiny samurajský morální kodex Bušidó. Možná i proto mu říkali český Japonec. (LL)