JANATA JIŘÍ

800 poděbradských příběhů

*1939

Nevlastní bratr Zbyněk byl členem skupiny bratří Mašínů, on sám znal Ctirada a Josefa z klukovských her, ale o jejich pozdější ilegální činnosti nic nevěděl. Narodil se v učitelské rodině v Poděbradech. Otec Ladislav o několik let dříve ovdověl a znovu se oženil, z prvního manželství měl už dva syny Jaromíra a Zbyňka. Poslední sourozenec, sestra Hana přibyla až po válce. Jezdili na hory, na vodu, Janatovi byla sokolská rodiny, tatínek byl náčelníkem Tyršovy župy v Poděbradech. Téměř na samém konci války, začátkem roku 1945, zatklo tatínka přímo doma gestapo. Na jeho účast v odboji přitom upozornila školácká chyba jiného člověka, který neprozřetelně sepsal seznam lidí zapojených do protinacistické činnosti, aby jejich jména zůstala zachována do budoucna. Později se tento papír dostal do rukou Němcům a ti tak mohli jít najisto. Příběh měl ale šťastný konec – transport z jičínské věznice do Terezína, kde se až do 2. května popravovalo, si vzal na mušku hloubkový stíhač – kotlář, který rozstřílel lokomotivu, a vězni se vrátili zpátky do Jičína. A tam se jednoho rána Jiří probudil a zjistil s ostatními spoluvězni, že celá německá posádka je pryč. Tak vylomili dveře cel a někdy 3. nebo 4. května přišel domů. Protože jeho bratr Zbyněk byl o šest let starší, nic netušil o jeho odbojové činnosti, a když se s otcem a matkou přestěhoval do nedalekých Cerhenic, ztratil s ním přímý kontakt, což asi rodinu zachránilo od tvrdé perzekuce, když byl bratr v roce 1955 popravený. Dopady samozřejmě pocítili i Janatovi. Nicméně jak Jiří, tak jeho mladší sestra mohli vystudovat nejen střední, ale i vysokou školu. Až po desítkách let zjistil, že měl mocného ochránce. Maminka mu v roce 1998, tři měsíce před smrtí, prozradila, že to byla Marie Zápotocká, manželka prezidenta republiky Antonína Zápotockého. Maminka si k ní našla cestu přes své známé ze Sokola a kantořiny. A soudružka Zápotocká jí prý přísahala, že rodinu ochrání. A slib dodržela. Jiří Janata vystudoval milovanou chemii na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, pak pokračoval aspiranturou na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Jeho kandidátská práce vyvolala zájem i v zahraničí a na jejím základě dostal v 27 letech nabídku dvouleté stáže na University of Michigan. Do Spojených států sice musel odcestovat bez manželky, nakonec ale směla přiletět za ním. Původně ani neměli v úmyslu zůstat v zahraničí, vše ale změnila emigrace jeho druhého bratra Jaromíra, který byl v té době uznávanou lékařskou kapacitou. Po jeho útěku přišel do USA koncem roku 1967 dopis z ministerstva školství, že se musí okamžitě vrátit, jinak bude odsouzen. Rodiče malého Petra se rozhodli, že se do Československa už nevrátí. Samozřejmě doma jim zkonfiskovali majetek a pro sestru vypuklo malé peklo. Už naštěstí dostudovala, ale dlouho nemohla sehnat práci, bylo to pro ni dost tvrdé. V roce 1968, když přišel srpen, poslal naléhavý telegram britskému premiérovi J. H. Wilsonovi, aby nedopustil další Mnichov. Po skončení stáže se Jiří Janata vydal do Británie, za dalších osm let se ale vrátil do USA přednášet analytickou chemii a elektrochemii na univerzitě v Salt Lake City. Tam mimo jiné zahájil významný výzkum chemicky senzitivních tranzistorů řízených elektrickým polem. Od roku 1991 pak pracoval v Pacific Northwest Laboratory v Richlandu jako zástupce ředitele pro velký projekt v Hanfordu, kde je od poloviny minulého století obrovské skladiště vojenského jaderného odpadu. V roce 1997 se profesor Jiří Janata opět vrátil na akademickou půdu a přijal nabízené místo na Georgia Institute of Technology v Atlantě. Prof. Jiří Janata Ph.D. byl v roce 2001 zvolen čestným členem Učené společnosti ČR a intenzivně spolupracuje s předními českými vědci. Napsal několik vysokoškolských učebnic, editoval sborníky, dokonce se mu podle anglické zkratky pro chemicky modifikované tranzistory řízené polem přezdívalo pro jeho nejvýznamnější výzkum doktor Chem Fet. (LL)