*1848 – †1909
Alois Jelen se narodil na faře v Libici nad Cidlinou, kde jeho otec Jan byl farářem (1846-1879). Ve svých deseti letech odešel na středoškolská studia do Těšína na evangelické gymnázium. Už v této době se velmi zajímal o medicínu, a jak později prozradila jeho dcera Božena, za všechny uspořené peníze si kupoval lékařské knížky. Po maturitě odešel do Vídně, kde se také zapsal na lékařskou fakultu. Ale po dvou letech studia těžce onemocněl na tyfus. Nemoc oslabila jeho zdraví a také ho duchovně „probudila“. Na přání otce a vídeňského švagra, církevního rady dr. Hermanna z Tardy, se rozhodl přestoupit na studium teologie. Studoval ve Vídni, v Halle, v Glasgow a v Edinburghu, kde zůstal čtyři roky ještě po ukončení studií. V Edinburghu mu byla přislíbena fara, proto se rozhodl ve Skotsku zůstat a působit. Jenže na prosby stárnoucího otce a naléhání libického evangelického sboru, který si přál mít Aloise Jelena jako budoucího faráře, se nakonec vrátil domů. Zpočátku působil jako katecheta na reálném gymnáziu v Kutné Hoře a také tam vyučoval angličtinu. Po odchodu otce Jana na odpočinek roku 1879 byl jednohlasně zvolen farářem v Libici nad Cidlinou. Nechal zde vystavit novou faru a chrám, postaral se o úpravu libického hřbitova. Pomáhal i nově vznikajícím sborům v Poděbradech (samostatný sbor ČCE v Poděbradech vznikl roku 1895 po schválení vrchní církevní radou ve Vídni) a v Opolanech. Po otcově smrti roku 1895 odešel jako farář do poděbradského sboru, kde se stal prvním evangelickým kazatelem místního sboru a zásadně se podílel na zlepšení podmínek života církve (získaný Inglův velkostatek se stal hospodářskou oporou novému sboru). Také mladší bratr Aloise Jelena Bedřich (Fryderyk) Jelen (1851 – 1910) se vydal na kněžskou dráhu. Dlouhodobě působil v Polsku, kde v letech 1908 – 1910 byl dokonce generálním superintendantem Evangelické-reformované církve v Polském království. Sám Alois Jelen v duchu rodinné tradice patřil k nejvzdělanějším osobnostem tehdejší evangelické církve. Po celý život pěstoval kontakty s milovanou Anglií a Skotskem a těšil se velkému uznání i mimo církev. (JŠ)