*1933 – †1955
Studoval na elitní internátní poděbradské škole Středočeská kolej krále Jiřího z Poděbrad, ale narodil se v Bartoušově jako druhý syn učitele Ladislava Janaty. Jenže v roce 1936 mu zemřela matka Julie a otec se dva roky nato znovu oženil s kolegyní učitelkou a rodina se přestěhovala právě do Poděbrad. Zbyňkovi přibyli dva nevlastní sourozenci Jiří (1943) a Hana (1948). Pozornost rodiny byla prioritně upřena na mladší sourozence a přehlížený Zbyněk nedokončil z důvodu nedostatečného prospěchu gymnázium v Nymburce ani v Poděbradech. Nevlastní mladší bratr Jiří vzpomíná, že Zbyněk byl pohledný, veselý kluk, za kterým se otáčela děvčata, a k tomu se rád hrabal v motorech, kterým docela rozuměl. Za našetřené peníze si pořídil silný motocykl Ariel. Protože dobře rýsoval, po neúspěchu na gymnáziu byl v roce 1948 přijatý na průmyslovku v Mladé Boleslavi. Tady vzdělávací problémy pominuly, ale bohužel se ve třetím ročníku nechal zlákat dvěma spolužáky, se kterými se pokusili odcizit motor z odstaveného automobilu na školním dvoře, protože si chtěli postavit vlastní vůz. Škola klukovinu vyhodnotila jako krádež, což byl zásadní důvod pro vyloučení ze všech škol v republice. To přineslo zlom v jeho životě, jak o tom psal později v žádosti o milost prezidentu republiky jeho otec Ladislav. V dopise upozorňoval, že vyloučením se synovi zhroutil svět. Zmocnila se ho nedůvěra v sebe sama, apatie, a k tomu přibyl i jistý komplex méněcennosti, když viděl, jak jeho mladší bratr Jiří jde od jednoho studijního úspěchu k druhému. Zbyněk místo budoucnosti konstruktéra v mladoboleslavské automobilce nejprve nastoupil na dlouhodobou brigádu do kladenských hutí a později získal místo technického úředníka v podniku Kovolis – Čáslav, provozovna Hedvíkov. Další jeho osudy jsou spojené už s činností odbojové skupiny bratří Mašínů. Rodinu Mašínových poznal jako dítě za okupace, kdy jeho otec, který tehdy působil v Poděbradech, pomáhal paní Mašínové v těžké situaci poté, co jejího manžela Josefa Mašína staršího zatklo gestapo. Společně vytvořili pevné přátelství postavené na odporu ke komunistickému režimu. Zbyněk byl nejmladší, a protože o sobě dobře věděl, že má velmi prudkou povahu, pro jistotu u sebe nikdy nenosil zbraň. Účastnil se přepadení stanice SNB v Čelákovicích v září 1951, jehož motivem bylo získat zbraně pro další odbojovou činnost. Tato akce vyvolala zuřivou reakci bezpečnosti, protože při ní byl zabit mladý příslušník SNB Jaroslav Honzák. Členové skupiny začali uvažovat o emigraci, jejich přípravy však překazilo zatčení a vyšetřování bratří Mašínových a jejich strýce Ctibora Nováka v říjnu 1951. Těsně před zatčením Zbyněk Janata společně s Milanem Paumerem a Egonem Plechem za dramatických okolností uprchli z domu Mašínových v Poděbradech a společně ukryli zbraně, které by jinak nepochybně vedly k odhalení činnosti skupiny. Po odsouzení Ctirada Mašína k trestu odnětí svobody vykonávaném v uranových dolech na Jáchymovsku se Zbyněk Janata aktivně zapojil do hledání možností, jak opatřit finance k jeho vysvobození a další činnosti. Především díky Janatovi (vzhledem k jeho znalosti podmínek v Kovolisu Hedvíkov) vznikl plán přepadnout vůz s výplatami pro zaměstnance Kovolisu, který provedli v srpnu 1952. Sám se přepadení neúčastnil, aby ho nepoznal někdo z posádky vozu. Smrt pokladníka Rošického však zvýšila riziko prozrazení. Přesto skupina provedla další akce, které vedly až k pokusu dostat se do západní okupační zóny v Berlíně. K přechodu hranic došlo počátkem října 1953 na Chebsku. Při střetu s východoněmeckou policií na železniční stanici v Ucro se ve zmatku při přestřelce ostatním ztratil. Jeho šance bez prostředků a znalosti jazyka se výrazně ztenčily a východoněmecká policie ho brzy zadržela. Po vysilujících výsleších byl v roce 1954 předán do Československa a v lednu 1955 byl v monstrprocesu odsouzen za velezradu, pokus o vraždu, loupež a rozkrádání národního majetku k trestu smrti. Zbyněk Janata byl popraven v Praze na Pankráci společně s Václavem Švédou a Ctiborem Novákem 2. května 1955 ve věku 22 let. Janata ani Švéda nesměli být pohřbeni. Urna s popelem Zbyňka Janaty byla uložena v pankrácké věznici. Ale 26. května 1961 tam byla údajně neznámým způsobem zničena. (LL)