*1865 – †1938
Pozdější zakladatel a také první ředitel pražské zoologické zahrady v Tróji během svého zhruba ročního poděbradského pobytu získával v dětství zřejmě ty nejdůležitější podněty své celoživotní lásky k živé přírodě. Jeho otcem byl obrozenecký spisovatel Bohumil Janda Cidlinský (1831–1875) a matka Marie byla vzdálená příbuzná dramatika a básníka Františka Turinského. O literární geny v rodině tedy nebyla nouze. Otec, rodák z Pátku u Poděbrad, musel ke konci života opustit kvůli agresivní tuberkulóze Prahu a s manželkou a osmiletým synem Jirkou odešli za lepším vzduchem na poděbradský statek manželčina otce. Pro malého kluka dědečkova zemědělská usedlost na nymburském předměstí byl úplně nový svět. Později ve svých pamětech tu dobu popsal doslova jako zjevení. Poděbrady v pražském klukovi naplno probudily celoživotní lásku k přírodě. Dědeček, velký milovník zvířat, choval zpěvné ptáky, kočky, psy i pár koní. Vnukovi se ohromě věnoval a daroval mu prvního stehlíka a čížka. Navíc malý chlapec byl okouzlený tlukotem slavíka i neustálými toulkami podmanivou polabskou krajinou. Po tatínkově smrti se vrátil zpátky na školu do Prahy. Po maturitě na novoměstském gymnáziu (1894) nastoupil na univerzitu studovat přírodní vědy a už jako student jedinečně poutavým způsobem dovedl vyprávět o svém živém ptactvu, které si na počátku přivezl z Poděbrad a choval v pražském bytě, stejně jako o svých pozorováních v přírodě. Pamětníci vzpomínají, že Janda byl také pražský švihák. Rád nosil turistický oblek s hnědými kamašemi a z Malé Strany, kde bydlel, denně docházel se svým foxteriérem na promenádu do tehdejší Ferdinandovy třídy (dnes Národní třída). Rád chodil na podzimní trhy, kde si vybíral další přírůstky do své sbírky zpěvného ptactva. Už v době studií začal Janda publikovat krátké příspěvky ve Vesmíru a také fejetony propagující lásku k přírodě v Národních listech. Na vysokoškolských studiích se blíže seznámil se svým profesorem as jedním z nejuznávanějších českých vědců, přírodovědcem, ornitologem a ředitelem Národního muzea Antonínem Fričem, který přispěl značnou měrou k dalšímu zaměření ve vývoji Jiřího Jandy. Navíc měli společné téma. Usilovali o vznik zoologické zahrady. A Janda se stal neúnavným propagátorem této myšlenky. Po absolvování univerzity včetně roku studií ve Štýrském Hradci krátce pracoval v letech 1892–1893 jako asistent profesora Vejdovského na systematice strunovců, ale pak přešel na dráhu gymnaziálního profesora, postupně v letech 1894–1904 v Uherském Hradišti, Kroměříži, Valašském Meziříčí a v Brně. Ze všech pobytů se snažil také vytěžit další materiál o místním ptactvu. Každou volnou chvíli využíval také k cestám do zahraničí. V roce 1903 podnikl dlouhodobou cestu kolem pobřeží poloostrova Koly po Ledovém moři až do Alexandrovska. Procestoval rovněž jižní Rusko až po severní Persii a studoval přírodu v Itálii, na Korsice, v Alžírsku a Tunisku. Mimo to navštívil téměř všechny zoologické zahrady v hlavních městech Evropy. Ze svých cest ochotně publikoval čtenáři oblíbené příspěvky. V roce 1904 přešel definitivně do Prahy, kde až do důchodu v roce 1926 učil na akademickém gymnáziu. V roce 1906 byl Jiří Janda pověřen primátorem Prahy dr. Grošem přípravou vybudování zoo v hlavním městě království. Tehdy se uvažovalo o jejím umístění na vltavském ostrově Štvanici, nebo ve Stromovce, ale pro problémy s pozemky a v souvislosti s 1. světovou válkou byla realizace odsunuta na pozdější dobu. V roce 1919 zvolil Poradní sbor matematicko-přírodovědecký při Ministerstvu školství a národní osvěty komisi k založení pražské zoologické zahrady. Ta následně v roce 1923 pověřila přípravnými pracemi Jiřího Jandu, a protože v roce 1922 daroval Praze velkostatkář Alois Svoboda pozemky v Tróji s podmínkou, že na nich má být vybudována také zoologická zahrada, bylo rozhodnuto. Když v roce 1926 Janda odešel do penze, všechny své síly upnul k založení zoologické zahrady. V roce 1926 se konala ustavující schůze Hospodářského, nákupního a stavebního družstva Zoologická zahrada a Jiří Janda se stal jeho prvním předsedou. S velkým úsilím organizoval výstavbu prvních pavilónů, terénní úpravy a další přípravné práce a současně odrážel i útoky oponentů, například spisovatele Ignáta Hermanna, který podporoval cestovatele Viléma Němce, jehož koncepce zoologické zahrady nebyla magistrátem vybrána. Životní sen Jiřího Jandy se nakonec splnil 28. září 1931, kdy byla pražská zoologická zahrada otevřena pro veřejnost a v jejím čele stanul právě Jiří Janda (1931–1938). Jednou z prvních obyvatelek se stala i mladá lvice Šárka, dar majitele cirkusu Rebernigg, která zpočátku pro nedostatek místa žila společně s dalšími Jandovými živými exponáty v jeho trojské vile. Jiří Janda však byl dlouhodobě aktivní ještě v milované ornitologii. Vytvořil Atlas ptactva středoevropského (1902). Díky literárním genům dokázal napsat také několik poutavých knih Procházky přírodou (1905), Les (1906), Ptačí profily (1908) nebo Rok (1916). Kromě toho Janda také zpracoval i mnohé první české příručky z obecné a aplikované ornitologie. Ve 20. letech se pak stále víc věnoval své dávné zálibě – chovu ptáků, byl uznávaným chovatelem papoušků, především amazoňanů. V roce 1919 byl jmenován státním konzervátorem přírodních památek. V této funkci se pokoušel o založení společného československo-polského přírodního parku ve Vysokých Tatrách. (Tatranský národní park byl na Slovensku založen až v roce 1948 a jeho polský protějšek – Tatrzański Park Narodowy o 6 let později). Neméně významné jsou i jeho překlady odborné literatury, především podíl na 11 svazkovém díle Život zvířat A. E. Brehma, kde Janda sám přeložil čtyři svazky o ptácích (1926–1928). Rád se také připojil v roce 1926 ke snahám o založení Československé ornitologické společnosti a stal se jejím prvým předsedou (1926–1936) a čestným členem. Předsedal Ornitologickému ústavu Masarykovy akademie, Mezinárodní společnosti pro ochranu ptáků i Československé společnosti ornitologické. Zasedal také v Mezinárodním institutu pro ochranu přírody. (LL)