*1902 – †1977
Univerzitní profesor, doktor teologie a evangelický farář Josef B. Jeschke působil v Poděbradech v letech 1931-1961. Narodil se ve Žďárkách u Náchoda, ale mládí prožil v Kutné Hoře, kde vyrůstal pod vlivem faráře a seniora církve Viktora Szalatneye, kterého pak považoval za svého významného učitele. Po studiích na Komenského bohoslovecké fakultě UK v Praze (kde byl mezi jeho učiteli také prof. J. L. Hromádka) absolvoval několik stáží v zahraničí (Basilej, Curych, Glasgow). V Basileji se seznámil se svou budoucí ženou Mete Bürke a po svatbě rozšířil iniciály svého jména na J. B. Jeschke. Společně měli dvě děti, syna Amose, který byl farářem v Aši, a dceru Rut, která vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě UK. V letech 1927-1931 působil J. B. Jeschke v Hořicích v Podkrkonoší nejdříve jako vikář a od roku 1928 jako farář. V roce 1931 přišel do Poděbrad a převzal vedení sboru po Františku Šustrovi. V době války, roku 1942, byl po dobu jednoho měsíce vězněn pro své styky s Židy (jeho syn navštěvoval výuku u židovské učitelky) a z důvodu častých návštěv své ženy (Švýcarky původem) ve Švýcarsku. Po válce v letech 1945-1951 vzhledem k nedostatku kazatelů v pohraničních sborech vedl jednou měsíčně bohoslužby také v Rumburku, Šluknově a ve Varnsdorfu. Během svého farářského působení vynikal především svými kázáními, na která kladl velký důraz („Ze slyšení roste víra“), ale vědomě pečoval i o náboženskou výchovu dětí. Sám vychoval stovky konfirmandů. V Poděbradech zajišťoval i výuku náboženství na základních školách, kde bylo až do roku 1953 povinné, a vyučoval na tehdy založeném poděbradském gymnáziu Koleji Jiřího z Poděbrad. Kromě toho přednášel na Komenského teologické fakultě v Praze. V roce 1948 se habilitoval (prací Bohoslovecké předpoklady Husovy reformace) a stal se docentem na katedře systematické teologie. V roce 1952 byl tamtéž jmenován profesorem a vedoucím katedry praktické teologie. Byl mimořádně literárně činný. Publikoval především formou menších článků, jejichž počet přesahuje 1000, ale je také autorem rozsáhlejších děl a učebnic. Velice aktivně působil ve sdružení Kostnická jednota, první ekumenické organizaci u nás (osmnáct let byl jejím předsedou) a publikoval i v jejím týdeníku Kostnické jiskry. Farářské působení v Poděbradech ukončil roku 1961, ale ještě tři další roky pomáhal své nástupkyní Marii Čejkové občasnými kázáními. Roku 1964 se přestěhoval do Prahy. Ke konci života trpěl anginou pectoris. Zemřel krátce po svých 75. narozeninách. (VR)