*1928 – †2010
Literární historik, teatrolog, editor, propagátor kultury uměleckého slova a také manžel herečky, recitátorky a divadelní pedagožky Marty Hrachovinové, s níž se dlouhodobě podílel na organizaci festivalu Poděbradské dny poezie, se narodil na Kladně, ale od svých tří let žil v Praze. Oba jeho rodiče byli úředníci. Po absolvování obecné školy vystudoval klasické gymnázium a byl přijat na obor filozofie-čeština na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Z politických důvodů musel ale už na jaře 1948 studium opustit (byl členem krajského výboru Československé strany lidové a jedním z organizátorů sjezdu mládeže této strany). Několik let se proto živil jako úředník. V roce 1951 byl přijat ke studiu češtiny a polštiny na Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Už během studia od roku 1954 získal místo redaktora Státního nakladatelství krásné literatury a umění v Praze (1965 přejmenováno na Odeon), kde působil až do roku 1990. Po převratu v roce 1989 externě přednášel na Divadelní akademii múzických umění, na taneční konzervatoři DUNCAN Centre v Praze a také na Filozofické fakultě 0stravské univerzity. Tady v roce 1993 obhájil docenturu prací o Vladimíru Holanovi. Současně se dál věnoval redigování a editaci klasické české prózy a poezie 19. a 20. století. K jeho největším edičním počinům patří Spisy Vladimíra Holana, Spisy Josefa Škvoreckého, Františka Langra a ediční řada 19 svazků Skvosty poezie. Knižně publikoval monografie o V. K. Klicperovi a bratrech Mrštíkových. Napsal stovky studií, článků a recenzí pro literární, divadelní a kulturní časopisy. Celoživotním zájmem Vladimíra Justla bylo mluvené slovo, recitační umění a divadelnictví. Už od roku 1960 se zabýval problematikou přednesu poezie a prózy a zároveň organizoval platformy pro recitační večery a recitační soutěže. Připravil cca 1000 pořadů věnovaných poezii, zejména pro pražskou poetickou vinárnu Viola, jejímž byl v letech 1963-1992 uměleckým vedoucím. Roku 1963 se podílel na založení celostátní přehlídky uměleckého přednesu Neumannovy Poděbrady, kde se prezentovali přední českoslovenští profesionální herci a recitátoři. Od třetího ročníku došlo k proměně festivalu na recitační soutěž, do které byli pozváni také studenti hereckých vysokých škol. Vladimír Justl zde začal působit jako člen odborné poroty. Během normalizace se však Vladimír Justl nemohl na přehlídce oficiálně podílet. Na pozici porotce se vrátil až roku 1988. Po převratu roku 1990 se rozhodujícím způsobem zasloužil o to, že festival uměleckého přednesu, nově přejmenovaný na Poděbradské dny poezie, mohl jako obsahově transformovaný pokračovat i v nových společenských a politických poměrech. Od roku 1992 byl místopředsedou tehdy založené Společnosti přátel kultury slova, která vedle Poděbradských dnů poezie pořádala ještě Divadlo jednoho herce v Chebu, Ortenovu Kutnou Horu a Seifertovy Kralupy. Od roku 2003 až do své smrti byl předsedou sdružení Slovo a hlas, nástupnické organizace. Za zásluhy o poděbradský festival poezie získal roku 2009 čestné občanství města Poděbrady a téhož roku si symbolicky zasadil svou růži do rozária na nádvoří poděbradského zámku. Za svou celoživotní činnost v oboru literatury obdržel během života také další ocenění. Je nositelem ceny Nadace Českého literárního fondu za zásluhy o českou literaturu, medaile ministra kultury Artis Bohemiae Amici (obě 2005) a ceny Magnesia Litera za přínos české literatuře (zejm. za Spisy Vladimíra Holana a vedení Violy, 2007). V roce 2011 mu byla Akademií literatury české udělena in memoriam Cena Karla Hynka Máchy za celoživotní podporu začínajících autorů. (LK)