*1940 – †2007
Tak jako v Poděbradských osudech představujeme výjimečné, úspěšně studenty poděbradských škol, kteří si do Poděbrad odskočili jen za vzděláním, tak i tento příběh patří osobě, která se v Poděbradech krátce objevila na škole, a pak se dál vydala za svou vysněnou cestou. Ale Poděbrady už jí ze životopisu nikdo neodpáře. Tentokrát se bavíme o poděbradské fakultě radiotechniky ČVUT, která svá pracoviště a učebny našla od roku 1953 v místech legendární zámecké Koleje krále Jiřího. Petr Kaplan přišel do Poděbrad z Ostravy z rodiny profesora vysoké školy báňské. S sebou si vedle přezdívky Pete a neodmyslitelné kytary přivezl také do Poděbrad staré dvoulampové rádio, na němž se dalo poslouchat Radio Luxembourg. Budoucí kapelu doplnil Pavel Chrastina, syn venkovského kantora, obdivovatel klavírního stylu boogie woogie. Do party ještě patřil Jirka Doležal, který bubnoval a byl ze všech nejšikovnějším technikem a elektrikářem. K základní trojici se často připojoval Ivan Novák, který si kvůli kapele koupil na doplňkovou půjčku tenorsaxofon a v poslední etapě ještě přibrali Vladimíra Poláka, řečeného Richard jako druhého kytaristu. Ten měl swingovou praxi z větší kapely, hrál dobře, ale po vážné výstraze z vedení školy se od party pro jistotu distancoval. Mladá kapela vznikla až během druhého ročníku pětiletého studia, koncem roku 1958 a zpočátku se scházela v učebně, které se říkalo Áčko – bylo tam piano a bylo to v přízemí. Hlavní zkušebnou se však brzy stalo kulturní středisko kousek od zámku. První veřejné vystoupení bylo na spadnutí. A stalo se jím Divadlo na Kovárně. Byl to možná historicky vůbec první rock and rollový koncert v Československu. První zesilovač kapely sloužil jen Kaplanově kytaře, měl výkon pouhých pět wattů a reproduktor jeden watt. Přístroje byly zamontovány do velikého starého kufru. Pro větší prostor divadla museli budoucí profesionální radiotechnici vypočítat a zkonstruovat silnější aparát. Mechanické díly zhotovil Kaplan, elektrické Doležal. Název skupiny použili ze zaklínání Jana Wericha v tehdy populárním filmu Císařův pekař, kde v jedné scéně volá na pomoc ducha Samuela. A název zesilovače i kapely byl na světě. Samuel´s Band! Někdy byly uváděny zkrácené názvy jako Samuel Band, Samuels, nebo jenom kapela ´S´. Zanedlouho po debutu v Divadle Na Kovárně pořídil Samuel Band sérii nahrávek, které byly zaznamenány ve zkušebně kulturního střediska jedním krystalovým mikrofonem na východoněmecký magnetofon RTF. A na podzim 1959 se tak z Poděbrad díky šikovným fonoamatérům dostala do éteru tato anglická hláška: Yes, ladies and gentlemen, Jailhouse Rock from Mr. Pete Kaplan and his rock´n´roll group, Poděbrady town! (Ano, dámy a pánové, Jailhouse Rock od pana Pete Kaplana a jeho rock and rollové skupiny, město Poděbrady!) Premiéra byla za kapelou, ale bylo zřejmé, že zvuk je třeba doplnit nějakou basou. Nebyla sice zkušenost, ale nescházely nápady. Koncem roku objevili opuštěné cello. Pianista Chrastina dokázal přeměnit cello na baskytaru, když v konečné fázi přeměny zabodnul do dřevěné ozvučnice jehlu přenosky z gramofonu. Samozřejmě tvrdou muziku musel doplnit image interpretů a tak k údivu poklidného města Pete nosil na kolonádě úzké kalhoty „trubky“ a také odkudsi záhadně sehnaný „teddy bear“, z jedné strany kožíšek, z druhé strany americké padákové hedvábí a nezbytný zdvižený límec. A samozřejmě boty – kohoutí stopy. Masivní traktory s podrážkou jako kanady, ale na způsob polobotky a s kulatou špičkou. Samuelové měli své publikum, ale také ještě více nepřátel. Nejprve byli Chrastina i Kaplan vyhozeni z koleje. Selhal jejich automatický budící přístroj – stařičké hodiny po Chrastinově dědečkovi, napojené na magnetofon, který ospalce upozorňoval na brzký začátek vyučování hlasitým rock´n´rollem. Jenže hodiny bohužel prokluzovaly a v osudný den oba spolužáci zaspali a vyběhli do školy, aniž by odpojili buzení a rock and rollový řev se rozezněl dopolední kolejí, až přinutil správce vyrazit zamčené dveře. Pak byl Chrastina za pozdní příchody vyhozen i z vojenské katedry a přišly průšvihy s koncertováním. Jednou hráli na ostrově u pontonového mostu, na kterém poslouchali a tancovali fanoušci. Když kapela zjistila, že most má zajímavou resonanční frekvenci, nasadila blues v přesně odpovídajícím tempu. Most se po chvíli zlomil a publikum napadalo do bahnité vody. Obávaný placený předseda školního výboru ČSM jménem Nedbal kapele nejprve povolil vystoupení v Sadské a pak ji obvinil z nedovoleného hraní a obohacování. Po řadě průšvihů byl Chrastina v posledním roce studia v roce 1961 vyloučen ze školy – chování neslučitelné s profilem vysokoškolského studenta. Samuel´s Band tak tři roky od založení skončil. Vyhazov uspíšil Chrastinovo zakotvení v Praze. V Praze pobýval kvůli práci na diplomce v posledním ročníku studia (1961/1962) i Petr Kaplan. Sbírali také nové hudební kontakty a objevili Pavla Sedláčka, čímž začala další éra, spojená s formací EP HI-FI a Karkulka (Karlínský kulturní kabaret). Po promoci Petr Kaplan nastoupil do ZPA Praha, ale vydržel tam jen několik málo měsíců, takže v době před základní vojenskou službou se živil už jenom hudbou. Po návratu do civilu bylo jeho místo sólového kytaristy obsazeno Petrem Jandou, takže nezbylo než vzít angažmá v tehdejší největší konkurenci Olympicu ve skupině Mefisto. Přes Rogers Band Františka Ringo Čecha se dostal do divadla Semafor, kde působil s Jiřím Šlitrem v jeho představení Ďábel z Vinohrad. Během roku 1969 formuje s Miky Volkem a dalšími skupinu Samuels II, s níž téměř zmizí z pražského hudebního obzoru a působí převážně v Polsku. Koncem sedmdesátých let je opět zpět v Semaforu v kapele Groš jako kytarista i zpěvák. Nakonec v roce 1987 obnovuje opět s některými starými spoluhráči Mefisto. Kaplan nikdy netoužil opustit poměrně úzký okruh rockenrollové hudby, což mu na jedné straně sice nepřineslo sólovou samostatnou desku, ale na druhé straně si díky své specializaci již za svého života vysloužil přídomek český Mistr Rock and Roll. Kaplan byl člověk tichý, trochu uzavřený, s nezlomným charakterem, spoustou energie a pevnou vůlí. Byl třikrát ženatý, jeho dcera a dva synové žijí v USA. Vzděláním inženýr slaboproudař a povoláním doprovodný kytarista, vítěz několika anket o nejlepšího doprovodného kytaristu v zemi, stál u zrodu rokové hudby v Čechách a je považován za autora českého neologismu bigbít. A je velmi sympatické, že s počátky rock and rollu jsou už natrvalo spojeny Poděbrady. (LL)