*1879 – †1965
Rodák z Veřechova u Horažďovic v jižních Čechách byl obdařen mnoha talenty a v takovém případě rodiče moudře rozhodli své dítko směřovat na učitelský ústav. Narodil se jako Vincenc Petr Klásek, ale později používal výhradně českou podobu svého křestního jména Jeho obětaví rodiče, malorolníci, rozhodli, že syn slabé tělesné konstrukce nepodědí grunt, ale umožní mu další vzdělání. Vystudoval učitelský ústav v Plzni. Když začal kolem roku 1900 řízením c.k. školské správy učit na malotřídkách v Polabí, velmi brzy se tady cítil jako doma v důvěrně známém venkovském prostředí. Nejdříve učil v Přední Lhotě, pak v Kněžicích, v Chotěšicích a jako řídící učitel také působil ve Vestci. Vedle své učitelské činnosti se věnoval i práci kulturní a vlastivědné. Pořádal přednášky a psal články do místního tisku. A během svého působení ve Vestci založil ochotnický soubor a namaloval pro něj oponu s výjevem kněžny Libuše, která prorokuje slávu Prahy. Pro svou slabší tělesnou schránku byl uznán neschopným vojenské služby. K armádě byl přesto povolán během první světové války, ale pro nedostatek učitelů byl zase z vojenské služby brzy vyreklamován. V letech 1935 až 1939 se stal ředitelem chlapecké obecné školy v Poděbradech. Do poděbradské středostavovské společnosti zapadl také velmi rychle. Volný čas věnoval dobrovolné práci ve veřejném prostoru. Zakládal pěvecké kroužky, režíroval ochotnické divadlo a pracoval v Sokole. V Poděbradech byl jeden čas dokonce starostou Sokola. Zpíval v poděbradském Hlaholu. Byl také zručným kreslířem a neúnavným a talentovaným kronikářem. Kroniky obcí vždy psal na vědeckém základě. Výpisy si obstarával ze Zemských desek a ze Zemského archivu. Na žádost okresního osvětového sboru v Nymburce pořádal v Nymburce kurs pro venkovské kronikáře, v Kolíně župní kurs pro sokolské kronikáře. Jednu přednášku přednesl i v královéhradeckém rozhlase. Jako výtvarník – malíř a mistr perokresby – umělecky zdobil své kroniky. Napsal obecní kroniku rodné obce a také obcí Vršce u Kopidlna, Vestce, Pátku. Byl také kronikářem poděbradského Sokola. Všude byl nepřehlédnutelnou postavou. Sokolu poděbradskému napsal kroniku, v níž zachytil celých 90 let jeho existence. Uznání jeho práce ho neminulo. Byl jmenován členem Zemědělské osvěty v Praze, dopisujícím členem Zemědělského muzea v Praze a dále prvním čestným občanem obce Veřechov. Na učitele Kláska žáci vzpomínali jako příkladně pilného, svědomitého, spravedlivého rádce a přítele z nejupřímnějších. Dětem nabízel svůj osobní vzor pracovitého, láskyplného čestného člověka. Jeho žáci z malotřídky chodili na vyšší stupně nejlépe připraveni, měli vzorné chování, zkrátka byly to děti z Kláskovy školy a měli Kláskovu výchovu. A to byl v kraji pojem a značka kvality. Před německou okupací byl redaktorem postupně vydávané monografie Poděbradsko. Než to znemožnila německá cenzura, vyšlo tiskem 16 sešitů, které také sám ilustroval a podepisoval původním jménem Vincenc Petr Klásek. Za hitlerovské okupace byl Čeněk Klásek jako školský referent zapojen v podzemní ilegální odbojové organizaci. Jeho konspirace však byla prozrazena, Klásek byl zatčen a naštěstí uvězněn jen v káznici. Domů se však vrátil s podlomeným zdravím a byl klasifikován jako invalida. Jako příslušníku domácího odboje mu prezident Edvard Beneš udělil Československou vojenskou medaili za zásluhy I. stupně, jako uznání vynikajících vojenských činů mimo boj. Byl to právě Čeněk Klásek, kterého 7. května 1945 pověřil poděbradský revoluční národní výbor, aby také vedl městskou kroniku a pokračoval tam v záslužné práci JUDr. Milana Zadiny, který ve čtyřech rukopisných knihách popsal všechny významné poděbradské události v letech 1918 až 1938. Dr. Zadina zemřel v koncentračním táboře Buchenwald v den, kdy byl tento koncentrační tábor osvobozen. Čeněk Klásek byl jeho důstojným pokračovatelem. Soubor poděbradských kronik uzavřel v roce 1950. Dlouhých 16 let byl také archivářem a několik roků i místopředsedou poděbradského muzea. Byl také redaktorem doplňku vlastivědného díla Poděbradsko, Nymbursko a Královéměstecko. Působil rovněž jako spisovatel odborných historických prací, z nichž nejrozsáhlejší je jeho Povšechný příspěvek k dějinám Poděbradska. Napsal a sám ilustroval také dvě pohádkové knížky O chytré lišce (1928) a O hloupém medvědu (1929). V rukopise zůstaly jeho Zápisy starého učitele. Býval rovněž předsedou Budče, což byla organizace učitelstva obecných škol okresu poděbradského a zástupcem učitelstva obecních škol v okresním školním výboru. Jeho všestrannost ještě završuje fakt, že pro slovník okultních věd nakreslil v perokresbě asi 120 portrétů významných okultních pracovníků. (JH, LL)