*1863 – †1924
Přistěhoval se z Týnce nad Labem se svými rodiči a sourozenci do Poděbrad jako nemluvně, jeho matka Anna ho prý přinesla v košíku. Narodil se jako nejmladší z osmi dětí a žil až do konce svého života v Poděbradech. Jeho otec Jan Kerhart koupil v Poděbradech zbytek zemědělské usedlosti vedle právě dokončené železniční trati, postavil si dům, zřídil sklad uhlí, začal prodávat stavební potřeby a v roce 1873 založil cementárnu. V obecné škole se malý Vojta spřátelil s Ludvíkem Kubou, který později věrně namaloval svého spolužáka i jeho otce Jana. Vojtěchův portrét visí v zasedací síni poděbradské radnice. Vojtěch se od mládí účastnil společenského života, stal se členem Sokola a v roce 1890 byl zvolen jeho starostou. Prosadil návrh, aby sokolové získali ve veřejné dražbě bývalou šmolkárnu v Nádražní ulici a nechali ji přestavět na svou první sokolovnu. Vystudoval obchodní školu a převzal po otci podnik, který brzy rozšířil o pilu a cihelnu. Ukázalo se, jak výhodné místo si jeho otec zvolil pro své podnikání. Doposud se zboží dopravovalo na vorech po Labi, teď se této úlohy ujala železnice a je zajímavé, jak ovlivnila životy mladých Kerhartů. Starší Vojtěchův bratr František si zařídil svůj závod u dráhy v Pardubicích a další dva bratři byli železničními inženýry. Vojtěch přikupoval okolní pozemky, začal vyrábět dlaždice, barevné tašky na střechu a cihly z labského písku a vápna, lisované pod vysokým tlakem. Zboží šlo na odbyt, v Poděbradech se hodně stavělo, počátkem dvacátého století byla jeho parní pila předním místním velkozávodem se 70ti dělníky a on patřil mezi nejváženější osobnosti města. Vojtěch se oženil, ale jeho manželka Marie brzy zemřela a zůstal po ní tříletý syn Vladimír. Bylo potřeba se ohlížet po nové nevěstě. Vojtěch Knobloch, obchodník s uhlím, který bydlel u Labe, měl dceru Anežku a ta se nedávno vrátila z klášterní školy v Zákupech u České Lípy. Učila se tam hrát na piáno, plést, háčkovat, vyšívat a mluvit německy. Vyprávěla později svým vnoučatům, jak za ní jezdil tatínek do Zákup vlakem, kde tehdy nebyla železniční stanice, a tak dával zlatku strojvůdci, aby mu zastavil u kláštera. Anežce bylo šestnáct a půl, Vojtěch s ní na plese hodně tancoval a když se jí zeptal, jestli by se o ní mohl ucházet, polekaně ho varovala :„Kdepak, vždyť je přece tatínkův konkurent ! To by doma nikdy nedovolili.“ Její otec byl však jiného názoru, mladý podnikatel se mu líbil a neváhal mu dát svou jedinou dceru. Svatba se konala za půl roku, v září 1891 v Týnském chrámu v Praze. S Anežkou měl pět dětí – Vojtěcha, Oldřicha, Jaromíra, Olgu a Věru. Byl řadu let úspěšným okresním starostou a zasadil se o založení vyšší hospodářské školy v Poděbradech i o zřízení poděbradské spořitelny. Na jeho návrh město koupilo lázně od knížete Hohenlohe brzo po jejich založení a tím bylo zabráněno možnému poněmčení Poděbrad. Při pohřbu Vojtěcha Kerharta v roce 1924 stáli sokolové u jeho rakve čestnou stráž a v poděbradské sokolské kronice je zapsáno „Bratr Vojtěch Kerhart byl velký vlastenec a především vzácný člověk“. (JiB)