*1960
Původem je z východních Čech a Poděbrady před lety poznala zcela náhodně, aniž by tušila, že se jí jednou stanou pracovním i životním místem zaslíbeným. Její tehdejší partner tady měl provdanou sestru a často se sourozenci navštěvovali. A když v roce 1983 ukončila vysokou školu a získala titul inženýrky, byla to právě sestra přítele, která jí navrhla, že by v Poděbradech mohla přečkat jako učitelka na hotelové škole dobu, co bude její partner na vojně. Do školy nastoupila jako učitelka ekonomických předmětů, jenže s přítelem se rozešli a Helena Klimešová, tehdy ještě Machová, v Poděbradech zůstala, nejen proto, že ji práce bavila, ale oblíbila si i samotné Poděbrady. Narodila se v Broumově a do svých 12 let bydlelas maminkou Janou, jejím druhým manželem Gerhardem (biologického otce v té době neznala), mladší sestrou Janou a babičkou Františkou v malé vesničce Vernéřovice, která leží téměř na hranicích s Polskem. Má ještě druhou mladší sestru Soňu, o které se dozvěděla, až když už studovala střední školu, ale kterou osobně poznala, teprve když jí bylo 45 let. Sedmou třídu už navštěvovala v Broumově, kam se rodina přestěhovala za prací. Když navštěvovala druhý ročník střední školy, maminka se rozvedla, a to byl důvod přesunout se do Dvora Králové nad Labem. Tam se narodil i bratr Jan. Navzdory tomu, že sourozenci měli jiné otce, v rodině panovaly idylické vztahy. Velký vliv na výchovu vnoučat měla babička. Četla jim pohádky, zpívali spolu lidové písničky, vnučky naučila šít, vyšívat, háčkovat, vařit, péct, pěstovat květiny a starat se o zahradu. Maminka zase pracovala jako vychovatelka v domově mládeže a dcera za ní často chodila a „hrála“ si na učitelku. Strýc Josef, bratr maminky, byl učitelem a družinářem v místní škole, krásně kreslil a maloval, ač měl ruce částečně postižené obrnou. Možná tady se už začínala rýsovat její profesní dráha. Jako malá se sice chtěla stát zpěvačkou a herečkou, později i módní návrhářkou. Velmi dobře zpívala a recitovala, bavilo ji kreslení, ruční práce, šití a ráda se hezky oblékala, neboť zase její druhá nevlastní babička jí vozila oblečení z tehdejšího Západního Německa. A protože uměla na šicím stroji, od školních let si šila oblečení podle vlastních návrhů. Jejím oblíbeným předmětem byl český jazyk a literatura a hudební výchova. Ještě i na střední škole se účastnila různých soutěží a vystoupení, zpívala a recitovala při svatebních obřadech na úřadě v Broumově. Po skončení základní školy začala studovat na Střední ekonomické škole v Náchodě, kde v roce 1979 odmaturovala. Původně sice o volbě školy rozhodla maminka, ale překvapivě ji odborné předměty bavily, zejména účetnictví. Dokonce si udělala státnici z psaní na stroji, z těsnopisu a stenotypistiky. Ale nedovedla si představit, že jednou skončí u stereotypní práce v kanceláři. Proto se rozhodla pro obor učitelství ekonomických předmětů na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Na poděbradské hotelové škole vydržela až do roku 1990, kde si vytvořila řadu trvalých přátelství. V roce 1986 se vdala za Ing. Pavla Klimeše, který se za ní přestěhoval do Poděbrad a také začal učit na Hotelové škole. Bohužel, už v září 1987 nečekaně zemřel a Helena Klimešová byla na rozcestí. Původní rodina žila ve Dvoře Králové, nová manželova rodina byla v Praze. V té době se rozhodla, že její místo je v Poděbradech, kde ji práce naplňovala a její žáci se postupně stávali kapacitami nejen v gastronomii. V roce 1990 řízením osudu dostala nabídku práce v hotelu Sheraton v Mnichově. Protože tam po čase otěhotněla, na podzim roku 1992 se z Německa vrátila domů a v lednu 1993 porodila syna Jakuba. Otec Jakuba pochází z Jemenu, a protože ona do této země nechtěla, zůstala se synem sama. Později potkala v Poděbradech partnera, který byl rozvedený, měl 2 syny a ona je přijala za své. Syn Jakub měl najednou „otce“, bratry a zároveň parťáky, díky kterým získal od malička lásku k autům. Vyučil se automechanikem a dnes úspěšně provozuje tuto živnost. Během rodičovské dovolené Helena vypomáhala v Městské realitní kanceláři a pak se na částečný úvazek vrátila zpátky do školství, a to na První soukromou hotelovou škole v Praze, která měla pobočku v Poděbradech na zámku. Když se škola v roce 1997 kompletně přestěhovala do Prahy, Helena Klimešová chvíli hledala tu správnou parketu a na jaře 1999 nastoupila opět jako učitelka, ale tentokrát na Střední odborné učiliště společného stravování. Následně v roce 2005 uspěla v konkurzu na uvolněné místo ředitele školy a začala naplňovat svůj projekt, se kterým ve výběrovém řízení uspěla. Velkou oporou jí byl skvělý kolektiv a zejména Ladislava Vaňková, která ji řadu let dělala zástupkyni. Ostatně, když byla nominována do celostátní soutěže o nejlepší zástupkyni Zlatá karabina, tak paní Vaňková soutěž vyhrála. Další klíčový člověk na pedagogické dráze byl Jindřich Klouda, který ji v mnohém inspiroval, zejména pak v nasazení v práci a v přístupu k lidem. Stála také u zrodu dnes již respektované soutěže Gastro Poděbrady. Díky tomu všemu Střední odborné učiliště, kdysi pohrdavě nazývané „knédlfakulta“, si vydobylo velmi dobré jméno jako plnohodnotná součást středního školství nejen v Poděbradech a na spoustu absolventů mohou být na škole právem pyšní. Helena Klimešová v soukromí propadla numerologii a horoskopům. Horoskopy sestavuje svým přátelům a leccos využívá i ve své pedagogické práci. Její oblíbenou skupinou jsou Led Zeppelin a zpěvák Robert Plant. Ráda jezdí autem a na kole. Rekreačně začala hrát golf. Má ráda přírodu, pěstuje květiny a zeleninu, ráda vaří a je velkou milovnicí koček. (IH)