*1900 – †1997
Úctyhodných let se dožil vynikající český lékař, který ač se v Poděbradech nenarodil, měl tady větší část své rodiny a poslední etapu života prožil právě v klidu Poděbrad v dnešní Olbrachtově ulici. A za svůj mimořádný přínos medicíně a trvalou sounáležitost s městem, kde prožil celý život jeho bratranec Viktor, který mu byl nejbližším přítelem, získal v roce 1996 čestné občanství města Poděbrady. Pocházel z rodu Knoblochů, který se v Poděbradech připomíná už k roku 1693 v osobě Davida Knoblocha, poděbradského měšťana a právovárníka. Jan se však narodil se v Hanšpachu (dnes obec Lipová) u Rumburka, která byla až do roku 1938 sídlem okresního soudu s věznicí. Právě tam byl vyslán z Poděbrad koncem 19. století rakousko-uherskou justicí jeho otec Jan (1864–1936) a přidělen jako nový soudní rada. Jeho syn v Lipové vychodil obecnou školu (tehdy městečko mělo ještě přes dva a půl tisíce obyvatel) ale na střední školu syna rodiče vyslali už k příbuzným do Prahy, kde složil vlastně válečnou maturitu a už v septimě byl odveden do války, kterou naštěstí přežil bez vážnější újmy. Možná někde tam vyvstala jeho niterná potřeba pomáhat trpícím. Po válce se přihlásil na lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1924. Nastoupil na I. chirurgickou kliniku, kde jeho učitelem a rádcem se stal vynikající chirurg, profesor Arnold Jirásek, takže by se dalo říct, že legenda vychovala legendu. Pod jeho vedením Jan Knobloch dospěl až k habilitaci v roce 1934 a následující rok se vydal svou vlastní operatérskou, pedagogickou i vědeckou cestou. Přijal místo vedoucího lékaře chirurgického oddělení v sanatoriu Sanopz, což v době svého vzniku ještě nebylo prominentní zdravotnické zařízení, k čemuž později došlo. Původně to bylo to Sanatorium poštovních zaměstnanců. Za Protektorátu bylo zařízení určeno výlučně pro německé pacienty a tak až do roku 1945 působil tehdejší docent jako přednosta chirurgického oddělení městské polikliniky v Praze. Všechno se změnilo po roce 1945, kdy byl Národní radou jmenován primářem chirurgického oddělení nemocnice Na Bulovce. V tom samém roce byl také jmenován profesorem. Od roku 1952 vedl několik let katedru chirurgie dospělých a k tomu si od roku 1953 přidal i nově založený Institut pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů, v jehož čele stál až do roku 1975 a nesl tak odpovědnost za postgraduální přípravu všech československých lékařů. A kromě toho stále ještě vedl chirurgickou kliniku Na Bulovce. Už v roce 1956 obdržel vědecký titul doktora lékařských věd a jeho publikační činnost je za celou profesní kariéru víc než úctyhodná. Napsal 170 odborných článků v lékařských časopisech, vydal 25 odborných knih a učebnic a uskutečnil na 140 zásadních přednášek. Mezi jeho publikační činností lze nalézt práce zcela klíčového význam, jako například jsou jeho práce o hojení zlomenin, léčbě konečníkových píštělů, vztah mezi onemocněním meziobratlových plotének a úrazem apd. Zcela ojedinělá je Knoblochova učebnice Obecná chirurgie, která se během 25 let dočkala sedmi vydání. Kromě vědecké publikační práce je třeba zdůraznit, že profesora Knoblocha především těšila práce na operačním sále, pro kterou měl všechny předpoklady – byl zručný, pohotový, schopný bystrého pozorování, rychlé analýzy a měl také nezbytnou fyzickou zdatnost. Svoji odbornost systematicky rozvíjel jako přednosta velkého chirurgického ústavu. Na Bulovce vybudoval pracoviště evropské úrovně, kde prozíravě podporoval i speciální úseky, které v té době nebyly aktuálně pozitivně přijímány, jako například traumatologie, cévní chirurgie, plastická chirurgie nebo intenzivní péče. Příkladný byl, že svým kolegům a žákům dával příkladnou možnost jejich osobního, profesního i kariérního růstu. Jinými slovy, vytvořil několik špičkově připravených generací českých a slovenských chirurgů. Typická pro něj byla zvídavost a odvaha zkoušet nové věci. Místo skepse, která u staršího člověka většinou převažuje, zavedl na svém pracovišti nový způsob léčení vředů, která se postupem času ukázala jako významný průnik v břišní chirurgii. Typické pro něj také byla skutečnost, cíleně a velkoryse do popředí postrkoval své spolupracovníky, aby tak získávali nezbytné sebevědomí. Jeho neutuchající elán objevil ještě další možnost, kde by mohl uplatnit své zkušenosti a schopnosti a desítky let vykonával také funkci soudního znalce, experta posudkových komisí. Všude ho provázela přísná objektivita, analytická přesnost a věcný, logický postup. Podle pamětníků měl jednu slabost a to byli pacienti z Poděbrad. Poděbrady bylo slovo, které otevíralo dveře Bulovky každému, kdo pocházel z jeho milovaného města. V Poděbradech je také profesor Jan Knobloch i pohřbený v rodinné hrobce. (LL)