*1890 – †1977
Koncem čtyřicátých let minulého století měli občané Poděbrad a okolí možnost zahlédnout v nočních ulicích nezvyklý jev – postarší ženu v koženém kabátě, s velkými brýlemi a šátkem uvázaným pod bradou, která se překvapivou rychlostí řítí na své Jawě 90 kamsi do noci. Říkalo se jí Rychlá bába nebo také Bába Křivská. A i když je slovo “bába” obvykle vnímáno jako hanlivé, nebo přinejmenším ne příliš lichotivé, v případě Rychlé báby to byl spíše čestný titul. Bába, protože Zdeňka Křivská byla vyučená porodní bába (dnes by se jí samozřejmě říkalo asistentka), a rychlá, protože v touze být za svými rodičkami co nejpromptněji, se ve svých téměř šedesáti letech naučila jezdit na motorce. Zdeňka Křivská se v Poděbradech stala legendou. Odrodila přes 5000 dětí a o jejich porodech si vedla pečlivé záznamy. Její síla byla nejen v nadšení, pracovitosti a zkušenostech, ale i v lidskosti, se kterou ke své práci přistupovala, a ve schopnosti přijímat nové věci, nové myšlenky a umět se přizpůsobit situaci, která nastane. Zajímavostí také je, že byla velmi známá v romské komunitě, ve které odrodila nesčetně dětí. Romové své cesty s maringotkami často plánovali tak, aby porody jejich dětí proběhly právě v Poděbradech s Bábou Křivskou. Mnoha romským dětem pak byla Zdeňka Křivská také za kmotru. Sama se narodila v Chrášťanech u Lovosic, jako jedno z nejmladších dětí v početné rodině místního kováře. Do Poděbrad se přistěhovala až počátkem dvacátých let minulého století, na pozvání své sestry Anny Skalské. Ještě před tím se vyučila na porodní asistentku v Praze na gynekologicko-porodnické klinice U Apolináře. Nejdřív jezdila k porodům na kole, později, v roce 1946, koupila Jawu 90, kterou si získala obdiv nejen rodiček, ale i většiny mladých gymnazistů, kteří se stali jejími “dvorními mechaniky”. V roce 1949 byly domácí porody zakázány, a rodičky musely povinně začít rodit v nemocnicích. Obdivuhodné bylo, že v této době, kdy Zdeňka Křivská prakticky ze dne na den přišla o svou celoživotní profesi, dokázala daný posun přijmout s nadhledem a dokonce i s pochopením. Znala rizika domácích porodů a tak se myšlence porodnic nebránila a zcela intuitivně si našla svou vlastní cestu. Stala se tím, čemu se dnes říká dula. Rodičky si ji volaly, aby s nimi přečkala první část porodu a aby je pak do porodnice doprovázela. Následně objížděla ženy v šestinedělí a svými radami a praktickými ukázkami je učila starat se o novorozence. Radila jim s koupáním, s kojením (dnes bychom tomu odborně říkali laktační poradkyně) a se vším, co se péče o malé dítě týká. Také ve svém osobním životě byla Zdeňka Křivská nesmírně pracovitý, obětavý člověk, který nikdy nedokázal odpočívat. Snad jen při četbě, kterou milovala. Když na svou babičku vzpomíná její vnučka, MUDr. Zdeňka Rychetníková, říká, že pro ni vždycky byla vzorem, díky kterému sama vystudovala medicínu, i když – jak sama přiznává – na tak dobrodružný obor, při němž člověk denně bojuje o lidský život, neměla nervy. A tak se její vnučka stala praktickou lékařkou a v rodinné tradici pokračovala touto cestou. Zdeňka Křivská zemřela v roce 1977 následkem komplikované zlomeniny. Až do posledních dní svého života byla aktivní, čilá a vždy ochotná přispět radou či názorem ku pomoci. (AN)