*1910 – †2006
Manželka uznávaného a přesto perzekuovaného lékaře se především angažovala v poděbradském Sokole. Narodila se v Olomouci a řízením osudu potkala pohledného poděbradského lékaře Václava Kryšpína, za kterého se provdala a přistěhovala s k jeho rodině do Poděbrad. Tam se okamžitě zapojila do sokolské činnosti, protože pohyb, vedle rodiny, byl smyslem jejího života, což se, možná projevilo i v její dlouhověkosti. V roce 1937 absolvovala při Československé obci sokolské cvičitelský bruslařský kurs a hned první zimu, kdy byly příhodné mrazivé podmínky, letní cvičiště u sokolovy se proměnilo kluziště, kde sestra Věra učila bruslařským dovednostem. Ty považovala jako přirozenou součást pohybové připravenosti sokolů. Bohužel se to nelíbilo okolním sousedům, tak příští zimu museli milovníci bruslení čekat, až zase zamrzne Skupice. Věra i manžel Václav byli aktivními sokoly, oba pracovali ve výboru jednoty. Věra Kryšpínová byla zvolená archivářkou a kromě toho se starala o knihovnu. Poctivě sháněla každou novou sokolskou literaturu, ať už to byla beletrie, historická literatura, cvičitelské manuály, ale také sborníky sletových časopisů. Bohužel, během Protektorátu rozsáhlý soubor byl vyhodnocen jako ideově závadný a došlo k jeho totální likvidaci. Těžký úděl na ni dopadl po obou zatčeních manžela. V roce 1943 byl její manžel, který projevoval přirozený občanský i lidský přístup ke strádajícím spoluobčanům, obviněn, že pomáhá nepřátelům Říše. Byl zatčen a na dva roky odsouzen do vězení v Malé pevnosti v Terezíně. Vrátil se sice domů, ale s podlomeným zdravím. Během jeho věznění se musela Věra Kryšpínová postarat o svého tehdy čtyřletého syna Václava. Ale sokolské bratrství pomohlo i v těch nejtěžších chvílích. Ale nebyla to poslední zkouška. Po druhé světové války se manželé Kryšpínovi opět vrátili, byť jen na krátko, do výboru poděbradského Sokola. Manžel byl zdravotníkem jednoty. Ale už v roce 1950 byl ve vykonstruovaném procesu obviněn z napomáhání nepřátelům lidově demokratického zřízení a odsouzen na třináct let do vězení. Nikdo z rodiny zpočátku vůbec netušil, za co je obviněn, až teprve později vyšlo najevo, že vlivný soused měl zájem o dům rodiny Kryšpínů v Palackého ulici. Tímto způsobem si ho chtěl levně přivlastnit. Z jeho záměru však sešlo, protože netušil, že Kryšpínovi byli jen spolumajitelé. Manžel Václav se naštěstí vrátil z vězení po amnestii, ale čtyři roky arestu ještě víc zhoršily jeho zdravotní stav. Věra Kryšpínová trpělivě nesla úděl manželky, která řadu let musela žít v nezáviděníhodných a bolestných situacích bez opory uvězněného manžela. Opět nacházela naději a podporu mezi věrnými sokolskými přáteli. Pracovala jako cvičitelka starších žákyň. V roce 1973 se v Poděbradech nuceně sloučily TJ Jiskra a Slovan Poděbrady a vznikla TJ Sklo Bohemia Poděbrady. Název Sokol se již nesměl používat a tak někteří bývalí sokolští cvičitelé působili v oddílech ZRTV nebo sportovní gymnastiky. V tomto roce přijala opět členství ve výboru ZRTV. Bylo to v roce, kdy ji, bohužel, navždy opustil milovaný manžel Václav. Přes všechna úskalí se sestra Kryšpínová dožila roku 1989 a opět se okamžitě přihlásil ke členství v obnoveném Sokole, který byl po celou dobu její druhou rodinou. Stále ještě příležitostně předávala své cvičitelské zkušenosti nejmladší generaci a ještě ve dvaaosmdesáti letech se velmi aktivně účastnila výletu do Mlýnce u Rožďalovic. I po svých devadesátých narozeninách byla stále aktivní, v muzeu nevynechala jedinou přednášku a v 95 letech se ještě začala zajímat o univerzitu třetího věku. Celý život naplnila láskou k rodině, Sokolu a vlasti. (LF)