*1914 – †2004
Narodil se těsně před první světovou válkou v jihočeských Bernarticích v rodině zemědělce Severina a Antonie Krzákových. Rodina měla celkem pět dětí. Už od dětství na něho zapůsobilo vlastenectví zdejší obce a občanů, Sokolství a četba obrozenecké a později legionářské literatury. Zde měla počátek jeho touha stát se vojákem. V Bernarticích vychodil obecní školu a jeden rok školy měšťanské. Po maturitě na gymnáziu v Českých Budějovicích v roce 1934 nastoupil dobrovolně vojenskou službu; jako voják narukoval do Žiliny. Láska k historické literatuře, zájem o jazyky i zvídavost jej vedla v armádě k ročnímu studiu na Škole pro důstojníky v Trenčíně a poté na Vojenské akademii v Hranicích (1936–1937), kde získal hodnost poručíka. Službu v armádě u pěšího pluku vykonával od roku 1937 v Mostu, Topoĺčanech a v Českých Budějovicích. V červnu 1939 odešel se svými čtyřmi druhy do Polska, odtud do Francie, kde 22. srpna vstoupil do Cizinecké legie a v hodnosti seržanta sloužil v Africe u 11. pluku Senegalských střelců v Oranu a Dellysu v Alžírsku. Účastnil se v r. 1940 obranných bojů na frontě ve Francii, zažil její ústup a pád. Odtud se přesunul v červenci 1940 lodí do Anglie, kde nastoupil u pěšího praporu utvářené 1. čs. smíšené brigády. V letech 1941–1942 Rudolf Krzák pracoval ve skupinách 1. oddělení II. odboru MNO v Londýně; jako dobrovolník a příslušník Čs. samostatné brigády prošel speciálním a parašutistickým výcvikem. Do roku 1944 se podílel na výcviku druhé vlny výsadkových operací. V Anglii navázal známost s Češkou Helenou Zetkovou, kterou poznal již za svého pobytu na Slovensku, v roce 1944 se jim narodila dcera Zdena. V září 1944 se Krzák zúčastnil parašutistické akce s určením do severní Itálie a jako člen výsadku SILICA I (SILICA – SOUTH) seskočil v noci z 9. na 10. září s dvěma kolegy v italských Alpách. Výsadku se nepodařilo navázat kontakt s českými vojáky Vládního vojska ani s příslušníky slovenských technických jednotek v Itálii a zajistit jejich dezerci. Krzák se zde podílel na plnění náhradních bojových úkolů ve spolupráci s italskými partyzány. V listopadu téhož roku se mu podařilo uniknout z německého obklíčení, dostat se na osvobozené italské území a v prosinci 1944 se vrátit do Velké Británie. V dubnu 1945 se přesunul na východ do Košic a jako velitel 5. praporu 3. samostatné brigády 1. československého armádního sboru se účastnil bojů na Malé Fatře a na severní Moravě. Hrůzy války se jej dotkly také osobně. Za heydrichiády po krutém vyslýchání byli 2. července 1942 za pomoc parašutistům z Anglie popraveni jeho rodiče otec Severin a matka Antonie a obě sestry Jiřina a Zdenka; mladší bratr Severin byl zastřelen nacisty v koncentračním táboře Mauthausen v lednu 1943. V prvních poválečných letech působil Rudolf Krzák v armádě na ministerstvu národní obrany. Zasloužil se o budování československého výsadkového vojska. V roce 1945 se oženil s JUDr. Helenou Simovou a v roce 1948 se jim narodil syn Jan. Po únorovém převratu, kdy měl již hodnost podplukovníka, byl zatčen, vyslýchán a v roce 1950 ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen za „trestné činy přípravy úkladů o republiku, sabotáže a pro přečin nedovoleného ozbrojování“ k devíti letům vězení. Po dvou a půl letech se dostal na svobodu, byl zproštěn obžaloby z trestných činů, ale mohl se živit pouze těžkou manuální prací. Z pražského bytu v Bubenči se musel s rodinou vystěhovat a od roku 1952 žil v Poděbradech. V roce 1964 byl rehabilitován soudem i armádou, o dva roky později mu byl brněnskou Vojenskou akademií A. Zápotockého přiznán titul inženýra. V období pražského jara v roce 1968 byl povýšen na plukovníka a krátce se znovu vrátil na ministerstvo národní obrany, kde pracoval v rehabilitační komisi; v roce 1970 byl z ministerstva propuštěn. Byl sledován Státní bezpečností. Po roce 1989 se zapojil do práce Čs. obce legionářské, kde inicioval a sám se podílel na politickém a historiografickém projektu pořízení soupisu všech legionářů 1. světové války v republice. V roce 1990 zastával funkci tajemníka federálního výboru Československého svazu bojovníků za svobodu. Dne 29. srpna 1990 byl prezidentem Václavem Havlem povýšen do hodnosti generálmajora ve výslužbě. V roce 1995 mu rodné Bernartice udělily Čestné občanství, toto ocenění také obdržel od města Poděbrady v roce 2004. Za statečnost a činnost ve prospěch vlasti obdržel řadu vysokých vyznamenání včetně in memoriam Řád Bílého lva, III. třídy vojenské skupiny. Obdržel též jugoslávské a francouzské vyznamenání. V roce 2014 vydalo MNO ČR publikaci Prokopa Tomka (ed.): Válečné záznamy Rudolfa Krzáka. Jeho životním krédem byly tyto základní hodnoty: vlastenectví, státnost, statečnost. (JČ)