*1841 – †1903
Manželům Václavovi a Barboře Kupferovým z Hradce Králové se narodil syn Vilém. Ačkoli Václav Kupfer byl královéhradeckým pekařem, syn Vilém se vyučil litografem, přičemž tomuto oboru zůstal věrný po celý život. V roce 1863 si 22letý Vilém v Hradci Králové otevřel vlastní obchod a o dva roky později se oženil s Annou Kuchinkovou, dcerou královéhradeckého řezníka. V roce 1867 se Vilém Kupfer přestěhoval do Poděbrad. Zde si téhož roku otevřel vlastní tiskárnu na dnešním Riegrově náměstí, kde je dnes sýrárna. V tiskárně zaměstnával dva dělníky – litografa a kamenotiskaře. Od této doby a možná také z důvodu, že Vilém Kupfer neměl vlastní potomky, se rozvíjel jeho zájem o starožitnosti, které shromažďoval ve svém domku na konci dnešní Jiráskovy ulice před odbočkou do ulice Lidická. Zajímaly ho zejména medaile a mince. Za 36 let působení v Poděbradech nahromadil sbírku velké hodnoty. Této zálibě pak přizpůsobil i výrobní program vlastní tiskárny. V roce 1880 vydal a vytiskl rozsáhlou práci pod názvem Mincovní dílo obsahující 437 litografických tabulí mincí a medailí. Jeho druhým velkým počinem je rozsáhlé dílo s názvem Sbírka erbů a znaků pánů českých a měst českých obsahující 270 barevných kreseb doprovázených texty. Dohromady tam bylo 150 rodových a 120 městských znaků, což představovalo v tehdejší době ojedinělé dílo. Po odborné stránce Vilém Kupfer nebyl a ani nemohl být spolehlivým znalcem heraldiky a genealogie, neboť jeho zájmový okruh byl příliš široký. Jeho práce má však velkou cenu dobové dokumentace. Ale zpět k poděbradským stopám. V roce 1900 si Vilém Kupfer nechal svůj domek přestavět a upravit poděbradským stavitelem Fialou. Dlouho si ho bohužel neužil, protože již za tři roky umírá na tuberkulosu plic. O dva dny později byl pohřben na novém hřbitově v Kluku. Hrob byl zaplacen na 10 let, poté byl zrušen a v roce 1916 prodán. Ani osud sbírek Viléma Kupfera po jeho smrti není znám. Dům čp. 259 koupil tesař František Zárubnický a po něm jej drželi další majitelé. Tiskárnu získal nejprve Bohumil Vančura a po něm Josef Rašek. (HŠ)