*1930
Patří mezi tu úzkou elitní skupinu lidí z celého světa, která má podle řádových pravidel to privilegium, že může vjet „v sedle“ do vatikánského svatopetrského chrámu. Má také automaticky vyhrazené čestné místo při všech papežských ceremoniích a při vstupu do Vatikánu je Švýcarská garda povinná mu vzdát čest. To všechno jsou exkluzivní výsady, které se váží na Ordine di San Gregorio Magno (Řád sv. Řehoře Velikého), který profesor JUDr. Karel Malý, DrSc., dr. h. c., emeritní rektor Univerzity Karlovy obdržel od papeže Jana Pavla II. za zásluhy o dobro společnosti, církve a Svatého stolce. Významné ocenění reflektovalo podíl na obnově studia teologie na univerzitě, podporu rehabilitace Mistra Jana Husa v rámci římskokatolické církve. Nejde o jediné ocenění, profesor Malý byl oceněn řadou prestižních státních a univerzitních vyznamenání a v roce 2004 převzal také čestné občanství města Poděbrady a tím se právem dostal i do této encyklopedie. Poděbradské ocenění přišlo za jeho významnou podporu oslavám výročí mírové mise Jiřího z Poděbrad a za podíl na rehabilitaci mistra Jana Husa a husitství, což jsou témata, která se bytostně dotýkají Poděbrad a v neposlední řadě také i za zásadní investice do renovace poděbradského zámku, který je od roku 1983 ve většinovém vlastnictví Univerzity Karlovy. Karel Malý se narodil v Mnichově Hradišti, ale téměř celý život prožil v Praze, kam se s rodiči v roce 1932 přestěhoval. Po absolvování reálného gymnázia ve Vysočanech studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou ukončil v roce 1954. A právě s Právnickou fakultou a Univerzitou Karlovou je spojena jeho dlouhodobá profesní kariéra. Jeho specializací byla historie českého trestního práva. Právním dějinám, zejména právním dějinám českým a československým pak zůstal pedagogicky a badatelsky trvale věrný a právem patří mezi nejvýznamnější české právní historiky druhé poloviny 20. století. V roce 1960 obhájil kandidátskou disertaci, pět let poté byl jmenován docentem. V roce 1990 ho prezident republiky jmenoval profesorem právních dějin na Univerzitě Karlově. V následujících letech se aktivně podílel na transformaci akademického života a vysokoškolských institucí. Jako zakladatel a první předseda Rady vysokých škol se významně zasloužil o přeměnu českého vysokého školství. Je spoluautorem dvou vysokoškolských zákonů, které navrátily vysokým školám jejich autonomii a pevné místo ve společnosti. Byl také předsedou České komise pro vědecké hodnosti. V letech 1990–1994 působil jako prorektor Univerzity Karlovy pro vědeckou práci. Součástí jeho úkolů bylo i zvládnutí složitých otázek rehabilitací studentů vysokých škol, kterým pro politické přesvědčení, náboženské vyznání a občanské postoje nebo příbuzenský poměr k některým osobám nebylo v letech 1948–1989 umožněno ukončit studium. V roce 1994 uspěl v tajné volbě a stal se 505. rektorem Univerzity Karlovy. Do této vysoké akademické hodnosti byl zvolen celkem dvakrát. Pravidelné pedagogické činnosti se nevzdal ani v náročné funkci rektora Univerzity Karlovy. Jeho druhé funkční období skončilo roku 1999. Jako rektor nejstarší české univerzity se opakovaně veřejně hlásil k odkazu mravního poselství Mistra Jana Husa, kterého cenil jako mimořádnou osobnost, která stále může nejen na základě svého tragického osudu velmi aktuálně promlouvat k dnešku. Po skončení funkčního období rektora UK vedl v letech 2007–2015 Centrum právně historických studií AV ČR a stál v čele Ústav právních dějin PF UK. Stal se respektovaným autorem, případně spoluautorem mnoha odborných článků a statí, řady monografií a učebnic. Jeho učební texty, zejména Dějiny českého a československého práva do roku 1945 se využívají ve výuce na právnických fakultách dodnes. Díky své publikační činnosti se stal uznávanou osobností nejen v českém, ale i mezinárodním kontextu. Přednášel i na zahraničních univerzitách v Krakově, Regensburgu, Würzburgu, Augsburgu, Moskvě a Lujbljani. S manželkou Jiřinou mají jediného syna RNDr. Petra Malého, DrSc., který je profesorem na MFF UK a je odborně zaměřen na časově rozlišenou spektroskopii. Rodinu doplňují dvě vnoučata Pavel a Lucie. (LL)