*1889 – †1980
Původně dělník, který vyrostl v respektovaného novináře, básníka a příležitostného politika. Narodil se v Poděbradech Na Obci, směrem k dnešní Palackého ulici. V Poděbradech se vyučil zámečníkem a pokračoval na odborné škole pro umělecké zámečnictví v Hradci Králové. Tady poprvé přišel na přednášku T. G. Masaryka, který ho okamžitě velmi zaujal. Po škole se živil cizelérstvím a na sezonní práce jezdil do Německa. Aby se vyhnul odvodu do rakouské armády, odjel v necelých dvaceti letech do Spojených států amerických. Zabydlel se u strýce v Clevelandu. Tam se uchytil jako zámečník a soustružník a ve volném čase pilně navštěvoval mítinky české sekce Socialistické strany v USA. Už v roce 1914 se oženil. V Clevelandu se bezprostředně zapojil do českých krajanských organizací. Po propuknutí první světové války zdaleka nepanoval mezi krajany ve Spojených státech jednotný názor na budoucí vývoj českých zemí. Především katolíci ostře odmítali úvahy o rozbití Rakouska – Uherska a naopak socialisticky orientovaná část emigrace zase neúnavně horovala za samostatné Československo. Na žádost sociálních demokratů z Čech se Martínek jako šéfredaktor Amerických dělnických listů spolu s dalšími kolegy českého socialistického tisku v Americe podílel v září 1915 na formulaci apelu Socialistické internacionále, aby podpořila program Tomáše G. Masaryka a svými články významně přispěl k tomu, že silná česká komunita dokázala hovořit jedním hlasem. Masaryk si clevelandského redaktora oblíbil a pověřoval ho úkoly zvláštní důležitosti. Jednou to byla mise v Moskvě s cílem udržet Rusko i po pádu carského režimu na protiněmecké frontě, jindy zase měl poslání ve Stockholmu, kde měl přesvědčit odbornou komisi o udělení Nobelovy ceny za literaturu Otokaru Březinovi. Tehdy neuspěl, protože básníkovo dílo bylo mezinárodně neznámé. V únoru 1918 se Martínek vrátil přes Transsibiřskou magistrálu a Japonsko do Spojených států. Objektivně hovořil o děsivých zážitcích s bolševiky a mezi salonními socialisty budil značné pohoršení, když hlásal, že socialismus není možno naočkovat bajonetem. Ještě téhož roku vydal i hojně distribuovanou publikaci Napříč Ruskem a Sibiří. Když v květnu 1918 dorazil sám Masaryk a byl v Chicagu oslavován stotisícovým davem, Martínek stál po jeho boku a poté společně absolvovali složitá vyjednávání se zástupci Slováků a Podkarpatských Rusínů, korunovaná podpisem legendární Pittsburské dohody 30. května 1918. Zařadil se mezi pětadvacet signatářů, kteří se za českou a slovenskou stranu zavázali podporovat budoucí společný stát Čechů a Slováků. Masaryk připojil podpis jako první, parafa patřící Josefu Martínkovi slavnostní akt symbolicky zakončila. Po vzniku republiky byl Martínek pověřen Masarykem, aby jako zkušený řečník s velkým rozhledem přijel do Ruska uklidnit netrpělivé vojáky, toužící po návratu domů. Po válce však Martínek, přezdívaný Joe, dál žil v Clevelandu. Na prahu třicítky vystudoval sociologii na místní univerzitě, intenzivně působil v družstevním hnutí a Socialistické straně. Ve státě Ohio dokonce zastával funkci jejího předsedy. Aktivně se také zapojil do organizace dělnických družstevních prodejen, jako byla Družstevní liga Ameriky. Neúspěšně několikrát kandidoval za socialisty na okresního státního zástupce, ale přesto čtyři roky zasedal v clevelandské městské radě. Propagoval uzákonění starobních penzí a opakovaně neúspěšně kandidoval do federálního Kongresu. V roce 1932 doprovázel českého starostu Chicaga Antonína Čermáka na jeho triumfální cestě do Československa a ovlivnil jeho program, že v srpnu 1932 společně s pražským primátorem Baxou navštívil také Poděbrady. Domů se vrátil s manželkou a dvěma téměř dospělými syny až v roce 1934, a rodina se tady brzy rozrostla ještě o dceru. Martínek vyslyšel nabídku přátel ze sociální demokracie, aby se v Praze stal redaktorem Práva lidu (psal pod zkratkou Ariz). Krátce po příjezdu mu bylo svěřeno vedení Večerního Práva lidu a prodaný náklad se rychle zvedl na desetinásobek. V únoru 1939 opět odešel do USA. S výrazným Martínkovým přispěním rychle došlo k obnově Československé národní rady americké, nejvýznamnější krajanské centrály se sedmi sty pobočkami po celých USA a bezmála se čtvrt milionem členů. Martínek zastával funkci výkonného tajemníka. Po druhé světové válce se Martínek opět vrátil do Československa, ale byl příliš rozčarovaný z poválečného vývoje a z jednoznačného příklonu k politice Sovětského svazu. Nastupující režim v Československu ostře napadal jako prodlouženou ruku agresivního sovětského imperialismu. V roce 1947 se proto vrátil do USA a přestěhoval se na svůj ranč do arizonského Tucsonu. Tady začal autorsky spolupracovat s rádii Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Byl také publicisticky i literárně činný až do vysokého věku. Vydal rovněž několik sbírek poezie a sepsal historii československých spolků v USA. Domů se už nikdy nevrátil. (LL)