*1901 – †1959
Narodil se ve Slaném do rodiny učitele měšťanské školy Aloise Nitky a matky Julie, která byla v domácnosti. Dětství prožíval ve Slaném a také u svých prarodičů v Milém a Podlešíně, kde se přiučil různým domácím a polním pracím. Už od mládí hodně četl, rád maloval, bavila ho muzika i divadlo. V roce 1920 absolvoval slánské reálné gymnázium a chtěl pokračovat na výtvarné akademii, ale rodině scházely finanční prostředky na náročné a dlouhé studium s nejistým výsledkem uplatnění. Ale protože měl vynikající prospěch, tak se rozhodl pro práva na pražské Univerzitě Karlově, kam byl také přijat. V Praze však nesehnal bydlení a tak pravidelně dojížděl do školy z domova. V deníku si poznamenal, že 14. března 1921 byl ve slánské sokolovně odveden do armády a v tom samém roce 18. června zase jel poprvé automobilem. Na škole měl prospěchové stipendium, přesto si ještě přivydělával hraním na klavír v biografech u němých filmů. O prázdninách pravidelně brigádničil při nejrůznějších zemědělských pracích a přispíval tak rodičům na chod domácnosti. Rodinné finance se změnily v roce 1924, když byl otec Alois jmenován ředitelem měšťanky ve Slaném. V tom samém roce Jiří na univerzitě promoval a nastoupil jako advokátní koncipient v Duchcově a o rok později v Praze. Krátce na to byl povolán k 8. jezdeckému pluku do Pardubic. Koncem roku 1927 byl vyřazen z aktivní vojenské služby v hodnosti četaře a nastoupil ve třetí advokátní kanceláři v Kladně. Tady si také v roce 1931 otevřel vlastní advokátní kancelář. Občas pracovně zajížděl i k okresnímu soudu do Poděbrad a okamžitě mu lázeňské město učarovalo. A pak už to šlo velmi rychle. V roce 1933 se oženil s manželkou Jarmilou a v roce 1934 se přestěhovali do nájemního bytu vedle hotelu Tlaplák na kolonádě v Poděbradech a obratem zahájil i zde svou advokátní praxi. Rodina se postupně rozšířila o dceru a syna. Už v roce 1937 se rozhodl postavit na volné parcele na kolonádě činžovní dům i s advokátní kanceláří. Domu na horní terase dominovalo sousoší Vítězství práce, které symbolizovalo jeho respekt k poctivé práci. V Poděbradech byl společensky velmi aktivní. V roce 1935 (16. 11.) založil s Norbetem Kinským Jezdecký klub Poděbrady, byl také členem místní ligy motoristů. Ke koníčkům patřilo i cestování. Do roku 1948 navštívil 13 zemí, po únorovém převratu se už jen dvakrát podíval do Polska. Za okupace dostal od Němců příkaz plastiku z domu odstranit, protože se zdála příliš levicová. Socha 330 cm vysoká a vážící 1800 kg byla skoro dvacet let v garáži, než našla nové místo u vysokoškolských kolejí v parčíku naproti tenisu. Po roce 1945 s nadšením vstoupil do KSČ, vedle advokátní praxe se věnoval práci v redakci Poděbradských zvěstí, pracoval v komisích národního výboru i v sekretariátu KSČ, byl místostarostou Sokola. Od roku 1951 pracoval v poděbradské advokátní poradně. Jenže v listopadu 1952 se místní komunisté usnesli, že se jako buržoazní element vetřel do KSČ a byl proto vyloučen. Třebaže byl opakovaně předsedou okresního soudu dáván za vzor pracovitosti a odbornosti, obratem byl vyškrtnutý ze seznamu advokátů, a tudíž nemohl vykonávat svou profesi. Stal se nezaměstnaným. Dostal nabídku práce v cementárně v Pečkách nebo posunovače u dráhy ve Velkém Oseku. Nakonec JUDr. Nitka nastoupil jako pomocný dělník u stavebního podniku v Nymburce. Kopal základy, betonoval, roztloukal balvany bez ochranných pomůcek. Kus ostré žuly mu přesekl žílu na ruce. Dal proto výpověď a nastoupil do skláren, kde zametal dvůr, tahal železné bedny, vozil suť a cihly. I tady dostal v roce 1954 výpověď. Nakonec se mu podařilo získat díky dobrým přátelům místo účetního v zemědělské škole, kdy pracoval až do své předčasné smrti. (JN)