*1962
Narodila se jako prvorozená dcera do poděbradské střelecké rodiny. Otec sice pracoval jako technik ve Sklárnách Bohemia a matka jako vychovatelka (a později ředitelka) ve sklářském učilišti, ale veškerý volný čas věnovala rodina sportovnímu střeleckému klubu, neboť střelba byla velkou vášní otce Anny, Jiřího Tomsy. V Poděbradech vznikl střelecký klub již v roce 1956, ale nejbližší střelnice byla v Libici nad Cidlinou. Většinu odpolední tak trávili cestami na tréninky a víkendy cestami na závody. V roce 1974 byla schválena stavba nové střelnice v Poděbradech a od roku 1975 mohli poděbradští střelci začít trénovat v místě svého bydliště. Dobré sportovní podmínky se odrazily na výsledcích. Ve čtrnácti letech se Anna umístila na pátém místě v celostátním finále ve střelbě ze standardní malorážky. V roce 1977 se umístila na Velké ceně osvobození v Plzni na 3. místě v kategorii vzduchová puška 10+40. Teprve patnáctiletá, čerstvá studentka poděbradského gymnázia, tak byla díky svým výsledkům v tomtéž roce vyhlášena nejúspěšnějším sportovcem Svazarmu ČSR v kategorii dorostu a dostala se do ženské reprezentace ČSSR (Středisko vrcholového sportu Praha, trenér Zdeněk Hlaváč). V roce 1978 získala druhé místo na Mezinárodním mistrovství Polska a na Velké ceně osvobození v Plzni skončila první. Ve státní reprezentaci se spřátelila se sestrami Vaňkovými, se kterými střílela celostátní ligu žen. Přátelství ve sportu pro ni bylo největším darem i motivací. Po maturitě chtěla Anna studovat Fakultu tělesné výchovy a sportu UK, avšak přestože úspěšně vykonala přijímací zkoušky a byla členkou státní reprezentace, nebyla z ideologických důvodů přijata. V roce 1981 tedy odešla do Plzně na nástavbové studium rehabilitace a byla přijata do Rudé hvězdy Plzeň (trenér Přemysl Zikmund), za kterou nadále reprezentovala ČSSR v rámci socialistických zemí. V roce 1982 nastřílela v Plzni ve standardní malorážce 60 ran vleže 599 bodů z 600 možných a stala se tak držitelkou rekordu ČSSR v této disciplíně, společně s Ivanou Putnovou. Za své úspěchy ve sportu vděčí především svému prvnímu trenéru – otci. Předal jí pevné základy střelby, naučil ji píli a režimu. Anna i její sourozenci trénovali v dětství pod jeho vedením v zimní sezóně i doma. Střílelo se z ložnice přes chodbu do kuchyně, což bylo přesně 10 metrů, správná vzdálenost na střelbu ze vzduchovky. Mladší dítě trénovalo polohu vleže, starší polohu ve stoje, v kuchyni vedle okna visely nad sebou dva lapače. Když přišla na návštěvu babička, preventivně volala ode dveří: „Nestřílejte!“ Táta dokázal správně povzbuzovat a motivovat, ale také sehnat prostředky na kvalitní vybavení, které je nedílnou součástí tohoto sportovního odvětví. V roce 1983 nastoupila do zaměstnání a postupně ukončila svou závodní kariéru. V roce 1984 se provdala za Bohuslava Němečka, střelce Dukly Plzeň a později trenéra juniorů Dukly v disciplíně na běžící terč. Narodily se jim tři děti, Bohuslav, Anna a Jan a zatím mají pět vnoučat. Se svou rodinou žije v Chotíkově u Plzně, rekreačnímu sportu, rodině a přátelům věnuje veškerý svůj volný čas. Do rodných Poděbrad se stále vrací za svou maminkou, příbuznými a kamarády. Lásku k městu si z jejich dětí vybudovala zejména dcera Anna, která jezdí do Poděbrad pravidelně bruslit na cyklostezku. (PP)