*1980
Bezesporu patří mezi nejúspěšnější poděbradské sportovce přelomu tisíciletí. Už jako malý kluk chodíval se dívat na tréninky a zápasy svého otce Zdeňka, který hrával 1. ligu stolního tenisu a byl vždy oporou i vzorem celému týmu. Brzy se ukázalo, že po tatínkovi zdědil ke stolnímu tenisu a sportu vůbec nemalé vlohy. Od pěti let hrál tenis, košíkovou, hokej. Kolem desátého roku převážil zcela jistě pod vlivem tatínka jeho zájem ke stolnímu tenisu, však také odmala byl přece v rukou zkušeného odborníka. Už ve 13 letech nastoupil v mistrovském utkání 3. ligy a dva roky nato přišel okamžik rozhodnutí, zda bude ping-pong jen zájmovou aktivitou nebo profesionální dráhou. Rozhodnutí padlo ve prospěch profesionalizace, ale to znamenalo odchod z Poděbrad do pražské Sparty, kde zůstal tři roky a právě už v 15 letech si tam poprvé zahrál extraligu. Přesto stále udržoval kontakt s Poděbrady, mimo jiné i studiem na soukromé hotelové škole. Jeho sportovní směřování však zpočátku úplně jednoznačné nebylo. Když odcházel trochu váhavě do pražské Sparty, měl v hlavě otcův vzkaz, aby si uvědomil, jestli ping-pong hraje pro sebe nebo pro otce. Samozřejmě nechtěl zklamat tatínka, ale právě ve Spartě pochopil, že stolní tenis bude nedílnou součástí jeho života. V 18 letech začal nakukovat do evropské špičky a potřeboval pro svůj další vývoj se také pravidelně měřit s těmi nejlepšími. Díky otcovu příteli Antonu Štefkovi, který trénoval v německém městě Grenzau, dostal nabídku k přestupu do vyhlášeného evropského týmu, kde v týmu byli hráči zvučných jmen. Zpočátku měl problém s jazykem, ale opět byl nablízku tatínek, který vedle tělocviku na hotelové škole učil také němčinu. Pomocnou ruku mu také podal tam působící špičkový polský stolní tenista Andrzej Gruba, trojnásobný bronzový medailista z mistrovství světa, který přijal Tomáše téměř jako svého třetího syna. V Německu se rovněž spřátelil s dalším českým reprezentantem Petrem Korbelem, který se stal dalším důležitým člověkem v jeho životě. Zpočátku Tomáš hrál v Německu jen v béčkovém týmu Grenzau 2. ligu, protože prvoligový tým byl plný hvězd, ale klub mu přesto povolil hostovat ještě u konkurence. Město Grenzau obklopené zelení mu s 15 tisíci obyvateli hodně připomínalo Poděbrady. Byl tam velmi spokojený i proto, že tam byla velká fanouškovská základna. Jenže v té době propukla vážná nemoc tatínka. Současně Tomáš dostal dobrou nabídku z Čech na extraligu do Prahy. Nabídku přijal i proto, aby byl otci nablízko. V týmu byl opět s Petrem Korbelem a vydržel tam 4 roky. V Německu by se zcela určitě dostal na vyšší hráčskou úroveň, ale tady s ohledem na rodinu obstál maximálně především po lidské stránce. Tatínek až do konce života byl Tomášovým nejlepším rádcem a manažerem. Po čase se otcův zdravotní stav stabilizoval a Tomášovi přišla v jeho 25 letech nabídka z prvoligového Würtzburgu, kde odehrál skvělou sezónu s výbornou bilancí. V tu chvíli se opět ozvali z Grenzau, kde následně odehrál 4 velmi úspěšné sezóny. Mezi dosavadní největší Tomášovy úspěchy patří dvě bronzové medaile z mistrovství Evropy a 5. místo na mistrovství světa v týmu České republiky. Je dvojnásobným mistrem České republiky a v německé Bundeslize členem vítězného týmu německého poháru. Na světovém žebříčku ITTF byl nejlépe umístěný v roce 2005, kdy byl na 88. místě. Už na přelomu tisíciletí byl zařazen mezi nejlepší poděbradské sportovce století. Tomáš se po úspěšném působení v německé Bundeslize v roce 2016 se vrátil zpět do české extraligy do klubu TTC Františkovy Lázně a rok na to přestoupil do KT Praha. Po skončení kariéry má jasno, že návrat do rodných Poděbrad je jistota a navíc s plánem navázat na tatínkův odkaz a oprášit zašlou slávu poděbradského stolního tenisu. (LF)