PÍŠOVÁ MAXMILIÁNA

800 poděbradských příběhů

* 1931

Maxmiliána Píšová, používá zkrácenou a doma užívanou podobu svého jména Maxa, rozená Houžvičková, se narodila v Praze. V roce 1936 se její rodina přestěhovala do Poděbrad. Rodiče zde vlastnili obchod s hudebninami, o který po únoru 1948 přišli. Maxa byla spoluzakladatelkou jezdeckého oddílu Sokola v roce 1950; v Sokole také měla oddíl moderní gymnastiky a se svými dorostenkami se zúčastnila mistrovství republiky v Plzni. V 60. letech se stala průvodkyní cestovní kanceláře Čedok, byla pracovnicí tělovýchovné jednoty a zároveň se věnovala fotografování jezdeckého sportu. Po roce 1968 z politických důvodů ztratila Maxa i její manžel Luděk svá původní zaměstnání a jejich děti nemohly studovat. V následujících letech pracovala jako servírka v restauraci. Průvodcovství a svému fotografování se naplno mohla věnovat po roce 1989. Její fotografická tvorba je rozsáhlá, její archiv obsahuje více než 25 tisíc barevných, více než 15 tisíc černobílých a více než jeden tisíc panoramatických snímků, které vytvářela zhruba ve čtyřech tematických okruzích: město Poděbrady, jezdectví a jezdecký sport, portréty lidí a snímky z cest. Jako fotografka byla také členkou barmanské asociace, jejímž prezidentem byl Bohumil Pavlíček. Od roku 1981 je členkou mezinárodní organizace novinářů zabývajících se tematikou jezdectví, její fotografie byly publikovány ve více než dvaceti prestižních mezinárodních jezdeckých ročenkách, byly zveřejněny například v knize Maxe E. Ammanna „The FEI Championships“, vystaveny na řadě výstav u nás a na Slovensku, dále například dvakrát v Ženevě. Od roku 2001 je členkou Klubu sportovních novinářů ČR, získala akreditaci na mnoho významných akcí, z nichž uveďme světové hry v Cáchách v září 2006. Jako novinářka se zúčastnila mistrovství jezdců v Mannheimu, zúčastňovala se mezinárodních soutěží sportovních fotografů (např. soutěže v Edinburgu). Fotografovala významné osobnosti, prince Philipa, kancléřku Angelu Merkelovou nebo prezidentku mezinárodní jezdecké federace jordánskou princeznu Hayu Bint al-Hussein. Kromě fotografií z oboru sportovního jezdectví, které zdomácnělo i v Poděbradech, je spojena její další fotografická tvorba právě s naším městem. Fotografuje Poděbrady i z ptačí perspektivy na rogalu v rámci mezinárodních jezdeckých závodů CSIO. Její fotografie byly použity například na novoročenky Městského úřadu v Poděbradech, na úvodních stránkách měsíčníku Poděbradské listy (1993–1995), dále v publikaci Amerických Mírových sborů „Peace Corps Czech Republic (Formerly Czechoslovakia) 1990–1997“, v průvodci „Poděbrady a vycházky do okolí“ (1996) ad. Za tímto zdaleka ne úplným výčtem se skrývá dlouholetá poctivá a úctyhodná práce. U jedné její fotografie bylo možno číst vyrytá slova: „Ve chvatu času, raduj se z jasu.“, což je přiléhavé moto pro tvorbu M. Píšové. Na jejích profesionálních fotografiích je také vždy přítomna radost z tvorby, udivují vynalézavostí v hledání nových a neotřelých pohledů na svět, jde v nich o hlubší uchopení skutečnosti, o ponor pod povrch jevů, o „odvšednění věcí“ a znovuobjevení jejich zasuté krásy. Ne náhodou se výstava jejích fotografií věnovaná Poděbradům v galerii Klub pana Jana Jíny jmenovala „V srdci Poděbrad“ (1997), náhodný není ani další název výstavy „Duše Poděbrad“ v Polabském muzeu v září roku 2007. Tím je dán prostor těchto fotografií, ten vnitřní rozměr, který chce autorka „vtisknout do každého obrazu“. Její pokaždé pečlivě vybírané fotografie svou kvalitou, krásou, citem a jasem, porozuměním, elegancí a pokorou slouží poděbradskému geniu loci. Město Poděbrady ocenilo její zásluhy o zvýšení prestiže města udělením Čestné medaile města Poděbrady v roce 2010. (JČ)