*1917 – †1993
Jako jedna z mála poděbradských rodaček si zvolila čistě akademickou dráhu a celý svůj profesní život spojila s Československou akademií věd v Praze, kde také až do své smrti žila. Anna Pitterová, dívčím jménem Šeborová se narodila v Poděbradech. Jejími rodiči byli městský pokladník Eduard Šebor mladší (1882–1933) a Zdenka (1885–1934), rozená Blažková. Šeborovi bydleli v přízemním domku Zdenčiných rodičů Julie a Františka Blažkových na východní straně dnešní Fügnerovy ulice v č.p. 158/III. Do rodiny kromě Anny přibyli ještě dva synové Jiří a Jan. Jejím manželem se stal Ing. Jaroslav Pitter (*1912), který ji přežil o tři roky a od roku 1996 je rovněž pochován v rodinné hrobce Šeborových na hřbitově v Kluku. Základní školou prošla Anna Pitterová v Poděbradech a poté absolvovala reálné gymnázium v Kolíně. Po maturitě v roce 1936 začala studovat na filosofické fakultě Univerzity Karlovy obory archeologie a národopis. Podobně jako její vrstevníci i ona musela studium přerušit, když byly po 17. listopadu 1939 uzavřeny české vysoké školy. Studium dokončila po II. světové válce a v roce 1952 je završila doktorátem filosofie. Hned po skončení studií začala pracovat v různých odděleních a skupinách Slovanského ústavu ČSAV v Praze. Když byl koncem roku 1963 tento ústav zrušen, přešla do nástupnického Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV. V roce 1972 tu byla jmenována vedoucí oddělení národního obrození, ale po roce musela tuto funkci ze zdravotních důvodů opustit. Stala se tehdy alespoň redaktorkou odborného časopisu Český lid a ten pak jako vedoucí redaktorka vedla až do roku 1976, kdy odešla na odpočinek. Po celou dobu svého působení v akademii věd se Anna Pitterová věnovala především materiální kultuře Slovanů, zaujala ji hlavně slovanská sídla a typy slovanských domů včetně stavebních technik a konstrukčních prvků. Odbornou orientaci mohla doložit ve své kandidátské práci v roce 1964, kterou nazvala Slovanský dům v období slovanské expanze ve světle archeologických nálezů. Také později soustavně studovala vývoj topenišť, vývoj půdorysných typů zemědělského domu a zemědělských sídlišť a výsledky svých výzkumů publikovala v řadě ročníků Českého lidu i dalších odborných publikacích. Z odborných a vědeckých prací ještě stojí za zmínku, že v letech 1951 až 1961 spolupracovala na slavistické bibliografii a v letech 1956 až 1964 přispívala do akademického sborníku „Vznik a počátky Slovanů“ I. – V. Ve svých etnografických studiích se zaměřila na využití archeologických výzkumů z hlediska geneze lidového domu, zabývala se také středověkou vesnicí, vztahem vesnického a městského domu a otázkami vlivu franckého domu na dům slovanský. Hledala paralely mezi archeologickým a etnografickým materiálem a zabývala se metodikou komparatistické práce mezi oběma obory. Řadu let prováděla mimo jiné národopisný výzkum horského domu v Krkonoších a co je pro Poděbrady nejzajímavější, popsala stavební vývoj dvou bývalých zemědělských usedlostí, s nimiž bylo spojeno její mládí. Její studie vyšla v Českém lidu v roce 1974 pod názvem „Historie stavebních proměn domu čp. 158 a 192 ve Fügnerově ulici v Poděbradech.“ Anna Pitterová tu odborně popisuje a posuzuje dva sousedící přízemní domy, jeden vydělený v roce 1824 a druhý 1839 ze starší usedlosti č. p. 30 (nyní přestavěný patrový dům Boreckých), které byly postaveny jako obytné části menších zemědělských usedlostí. Všímá si tu mimo jiné rozdílů mezi zemědělským a řemeslnickým domem, orientace ke komunikaci, situací dvorů a také pohledem archeoložky zkoumá starobylý, snad ještě slovanský původ bývalého sousedního dvorce č.p. 30 a stejně starobylého dvorce č. p. 31 na protější straně Fügnerovy ulice. (JH)
Foto: Národní archiv