*1927 – †2010
Rodák z nedalekých Peček už od mládí projevoval výtvarný talent. Rodiče měli naštěstí pro jeho nadání pochopení, ale protože neměli prostředky, aby jej moli udržet na umělecké škole, nemluvě o neutěšených válečných časech, zvolili pro syna Odbornou školu sklářskou v Kamenickém Šenově s perspektivou, že by později mohl pracovat nedaleko od domova v poděbradských sklárnách. Ostatně právě tady také začal poprvé objevovat sklářský svět. Jenže po druhé světové válce se situace pro talentovaného kluka změnila a Jiří dostal příležitost studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v atelieru profesora Karla Štipla. Jeho vedoucí v poválečném období důsledně dbal na zachování klasických technik rytí a řezání i ve výuce designu užitkového skla. Sklu Štipl rozuměl jako sochař a architekt a to se promítalo do oblasti opracování skla brusem, v plastických dekorech obecně a v neposlední řadě porozumění pro souvislosti tvaru a dekoru. Vedl své žáky, aby tvar nádoby vždy souzněl se zvoleným dekorem. Vyžadoval dokonalé řemeslné zpracování, což se projevilo u řady jeho absolventů, včetně Jiřího Řepáska, v pochopení pro specifiku sklářského průmyslu ve vazbě na tak zvané dekorativní, ornamentální sklo. Nutno poznamenat, že Jiří Řepásek patří k těm nejtalentovanějším Štiplovým absolventům. Po absolutoriu v roce 1952 se zpočátku věnoval broušenému sklu. Od roku 1954, jako člen nově vytvořeného výtvarného střediska Skláren Bohemia v Poděbradech se společně s Vladimírem Žahourem stali průkopníky originálních brusů olovnatého křišťálu, což také byl zdejší nejvýznamnější vývozní artikl. Jenže mezi tím se začal jako nová vlna lisovat olovnatý křišťál nejprve v závodě Světlá nad Sázavou a krátce nato i v Poděbradech. Umělecké ztvárnění olovnatého křišťálového lisu považoval Řepásek za velkou tvůrčí výzvu. Ve svých návrzích se snažil docílit, aby lisovaný olovnatý křišťál byl vzhledově k nerozeznání od broušeného křišťálu. Usilovně hledal pro lisované olovnaté sklo moderní výraz, což znamenalo výrazné odlišení od do té doby dominantního broušeného křišťálu. Realizace podle Řepáskových návrhů velmi často reprezentovaly československou sklářskou výrobu i v zahraničí. Dosáhl svůj cíl, že jeho návrhy lisovaného olovnatého křišťálu vypadaly velmi elegantně a moderně, za což byl opakovaně oceněn na domácích soutěžích. Pětkrát získaly jeho práce Nejlepší výrobek roku, poprvé to bylo v roce 1976. Ale své výtvarné vidění a smysl pro detail i nadále dělil mezi lisovaný a broušený olovnatý křišťál, protože téhož roku získal zlatou medaili za broušený talíř na výstavě skla a keramiky v Jablonci nad Nisou. Pro poděbradské sklárny připravil za třicetiletou kariéru ve firmě bezpočet výtvarných dekorů, které se v řadě případů používají stále a jsou žádány zákazníky. V každém případě Jiří Řepásek patří k těm fachmanům, kteří pozdvihli úroveň československého skla do nové kvality, plně srovnatelné s mezinárodní konkurencí. Vytvořil funkčně i esteticky promyšlené série, které respektují technologie, vkus zákazníků i možnosti, které přináší samo olovnaté sklo. (LL)