*1904 – †1979
Nejstarší známý předek rodu je František Richter narozený v roce 1788, ale neznámo kde. Působil jako císařský a královský výběrčí daní. S tímto povoláním byl mnohokrát překládán z místa na místo, což byla tehdy běžná praxe, aby se státní úředník příliš nesblížil s místními obyvateli a státní pokladna z toho vyšla naprázdno. Nakonec rodina skončila v Litomyšli, kde se jim narodil syn Antonín, který se vyučil kupcem. Přestěhoval se do Libice nad Cidlinou, kde se v roce 1860 narodil otec Jaroslava Richtera František (+ 1935). Rodina později získala v sousedních Poděbradech dům na náměstí č. p. 31. Mladý František Richter se stejně jako otec vyučil kupcem, protože chtěl a také měl pokračovat v rodinné tradici. Následně se přestěhoval ke strýci Krčmářovi, který rovněž na Jiřího náměstí vlastnil dům č. p. 5. Ve věku 38 let se oženil s Růženou Klečkovou, která byla o 15 let mladší a společně měli tři syny a dvě dcery. Protože v obchodu narůstala konkurence, František si ještě přibral k prodeji, dnes bychom řekli smíšeného zboží, jako první prodejce na okrese prodej umělých hnojiv a semen. A protože byl podnikavý, tak už v roce 1892 získal navíc i plnou moc k zastupování soukromé pojišťovny v Terstu a mohl tak uzavírat pojištění proti škodám způsobených požárem, rozbití oken, výkladů, pojišťoval dopravu cenných předmětů. Aktivně se také angažoval v pěveckém sboru Hlahol, v ochotnickém spolku Jiří, byl předsedou obchodního grémia a opakovaně i členem městského zastupitelstva. Protože jeho nejstarší syn František zemřel na tyfus cestou domů z bojiště 1. světové války, převzal ve 22 letech obchod druhorozený Jaroslav. Nejprve se vyučil, jak bývalo zvykem, u jiných obchodníků jako příručí, ale protože byl podnikavé nátury, po dlouhém vyjednávání s úřady už za rok po převzetí obchodu otevřel v zadní části svého domu druhou mléčnou jídelnu v Poděbradech. Provoz v ní pokračoval až do roku 1935. Ovšem mezi tím v prosperujícím lázeňském městě, zejména v parku, vznikaly další jídelny a kavárny, kterým nešlo dost dobře konkurovat. V roce 1948 byl obchod znárodněn a Jaroslav Richter musel vystěhovat veškeré zařízení i zboží a uvolněné místnosti ve svém domě předal na pokyn úřadů národnímu podniku Sklo a porcelán. Do roku 1954 ještě prodával hospodářské potřeby v malé prodejně kožešníka Hampla, kde je dnes vedle restaurace Savoy prodejna značkové obuvi. Potom s pomocí svých přátel získal místo okresního archiváře, ale v této práci skončil ze zdravotních důvodů už v roce 1962. Stejně jako jeho otec se stal oporou místního Divadelního spolku Jiří, kde vytvořil řadu velkých rolí a také se staral o spolkovou kroniku. Kromě toho byl i velmi aktivním skautem. Jako oddílový vedoucí s přezdívkou Hnědý medvěd působil u skautů od roku 1923 až do roku 1932. A není bez zajímavosti, že se ještě účastnil i na dlouhou dobu posledního poděbradského skautského tábora v Orlických horách v roce 1949, který se však už mohl konat jen jako lesní brigáda. (JR)