*1754 – †1829
Zakladatel českého ovocnářství se narodil v Úmoníně u Kutné Hory, kde byl jeho otec Petr panským zahradníkem. Díky svému hudebnímu nadání se dostal jako malý chlapec do kutnohorské jezuitské koleje, kde studoval i s Josefem Dobrovským. Se zrušením řádu přešel ještě studovat do Prahy. Po vysvěcení na kněze v roce 1781 byl poslán jako kaplan a katecheta do Poděbrad. Na obecné škole učil náboženství a němčinu. Už krátce po svém příchodu si pronajal na Nymburském předměstí pozemek, kde založil ovocnou školku a tady také své žáky učil štěpovat. Jenže po roce byl přeložen do Chleb. A rok na to do Brandýsa nad Labem tentokrát už jako ředitel obecné školy a i tady velkou pozornost věnoval zahradnictví a sadaření. V roce 1787 byl jmenován děkanem v Jaroměři a později dokonce biskupským vikářem jaroměřského vikariátu. Po osmi letech se však v roce 1795 na vlastní žádost vrací znovu do Poděbrad jako děkan a zbývajících 34 let života tady věnuje duchovní a ovocnářské práci. Původně místo děkana sice již bylo obsazené, ale ministerským příkazem dostal přednost Rössler, prý na zásah svobodných zednářů, jejichž měl být členem. V letech 1801 – 1804 postupně skoupil pozemky na východním okraji města a na nich založil rozsáhlou zahradu. K pomoci přizval si své bratry zahradníky a za několik let tady vytvořili jedinečný sad, který sám nazval “Sanspareill“ (nedostižný, neopakovatelný), který neměl obdoby minimálně ve střední Evropě. Nacházel se na severovýchodním okraji města proti Bažantnici. Byl tam i rybníček, altán uprostřed rozária, skleníky, obydlí pro zahradníky a potřebné hospodářské zázemí. Rössler ve svých ovocných školkách postupně shromáždil z Čech i ze zahraničí všechny tehdy známé a pěstované druhy ovocných stromů. Měl tu přes 800 sort jabloní, 500 hrušní, 300 třešní, 132 slivoní a k tomu mnoho druhů ořechů, angreštu, rybízu i jiného drobného ovoce. Dohromady to bylo 70 000 stromků, přičemž o každém keři a stromu si sám vedl podrobné záznamy. Vlastní stromky a rouby nezištně rozesílal po celé Evropě a často rozdával i zdarma všem zájemcům. Mnoho dalších odrůd vyšlechtil sám a jako vlastenec je pojmenovával jmény českých historických osobností (například Hruška Krále Jiřího). Byl také v kontaktu s jedním z nejlepších evropských pomologů Friedrichem Dielem a vzájemně si vyměňovali své výpěstky. V celé poděbradské farnosti byl vyhlášený lidumil, pečoval o chudé a sirotky a svým okolím byl velmi respektován. Za jeho působení došlo v roce 1818 ke zřícení zvonice a tak dal místo ní postavit současnou kostelní věž, která v roce 1828 dostala i hodiny. Obdiv Rösslerových současníků se týkal i jeho vynikajících znalostí latiny. Miloval hudbu a zpěv, zřizoval pěvecká kvarteta, na děkanství pořádal pro mládež taneční zábavy, jichž se sám účastnil. Býval velmi pohostinný a společenský. Sám žil velmi jednoduše a skromně. Podle pamětníků měl statnou postavu a ušlechtilé vzezření. Matěj Rössler byl v tehdejších odborných kruzích považován za skutečnou autoritu, působil v mnoha učených společnostech a založil první Štěpařský spolek v Čechách, který převážně zásoboval z vlastních zdrojů. Bohužel neznáme místo jeho posledního odpočinku. Starý poděbradský hřbitov byl zrušen a hlavní kříž, v jehož blízkosti měl být pohřben, nestojí na svém původním místě. Stejně tak neexistuje ani strom, který si přál mít vysazený u svého hrobu. Podobně smutný osud měl i jeho Sainspareill. Nenašel se nikdo, kdo by zahradu převzal a v díle pokračoval. Vlastenecká hospodářská společnost v roce 1831 sice koupila část mladých stromků k vysazení v zahradě Štěpařského spolku, ale i ta brzy po Rösslerově smrti zanikla. Celý Sanspareill koupil jakýsi kupec Biersang, proměnil ho na selský dvorec, stromy vykopal, rozprodal nebo spálil. Údajně za prodané dříví stržil víc, než sám za všechno zaplatil. V roce 1870 byl pozemek navíc ještě rozdělen nově budovanou severozápadní dráhou. Přesto mnoho let po Rösslerově smrti zůstaly celé Poděbrady jednou velkou ovocnou zahradou. Jeho nejcennější odkaz představuje soubor 200 originálních akvarelů Rösslerova ovoce, které namaloval výtvarně nadaný lékárník Emanuel Hellich. Rukopisné katalogy a několik pomologických spisků jsou uložené ve sbírkách poděbradského muzea. (JH)